Simulace odhalily, proč vyhynuli dinosauři: asteroid narazil do Země pod nejhorším možným úhlem

Zhruba před 66 miliony let došlo na naší planetě k hromadnému vyhynutí mnoha rostlin a živočichů, mimo jiné i dinosaurů. Příčiny tohoto vymírání nejsou dosud zcela objasněné, jako nejpravděpodobnější se však jeví katastrofická událost v podobě srážky s velkým vesmírným tělesem.

Odborníci z Královské univerzity v Londýně (Imperial College London) prováděli počítačové simulace, jejichž cílem bylo vnést do celé události více světla. Ty ukázaly, že asteroid narazil do Země v „nejsmrtelnějším možném“ úhlu. Výsledky studie byly publikovány v časopise Nature Communications.

Nejhorší možný úhel

Dle simulací narazilo těleso do naší planety pod úhlem asi 60 stupňů, čímž došlo k vyvržení obrovského množství materiálu, prachu a plynů do atmosféry. Znečištěné ovzduší pak způsobilo ochlazení a mnoho druhů zvířat a rostlin náhlé klimatické změny nepřežilo.

Při nárazu pravděpodobně došlo k uvolnění miliard tun síry, která zablokovala sluneční světlo. Kromě dinosaurů vyhynuly asi tři čtvrtiny organismů, jež v té době obývaly naši planetu. Vymřeli například mosasauři, plesiosauři, ptakoještěři, mnozí bezobratlí, některé rostliny a také savci měli problémy s přežitím některých druhů.

Nové simulace čerpaly z trojrozměrných numerických modelů a geofyzikálních dat z místa dopadu. Vědci poznamenávají, že nové modely jsou vůbec prvními 3D simulacemi, reprodukujícími celou událost od počátečního dopadu až po okamžik, kdy byl vytvořen finální kráter.

Měli prostě smůlu

Vedoucí výzkumného projektu Garret Collins říká, že se celá událost odehrála podle nejhoršího možného scénáře. Při simulacích byl použit modelový asteroid o průměru 17 kilometrů s hustotou 2630 kg/m³. Vědci simulovali nárazy pod úhly 30, 45, 60 a 90 stupňů v rychlostech 12 a 20 km/s.

Kráter po dopadu původního objektu se nachází v blízkosti dnešního Mexika, kde horní vrstvy půdy obsahují velké množství vody spolu s porézním vápencem a odpařenými horninami. Tyto horniny se při zásahu asteroidem rozložily a uvolnily do atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého, síry a vodní páry.

Obzvláště nebezpečná byla síra, která rychle tvořila aerosol, jež blokoval sluneční paprsky. Následkem toho došlo k zastavení fotosyntézy v rostlinách a rychlému ochlazení podnebí.

V případě, že by asteroid dopadl pod úhlem 30, 45, nebo 90 stupňů, byly by následky srážky podstatně méně závažné – především by se do atmosféry dostalo výrazně menší množství vyvrženého materiálu. Ze všech možných scénářů tak Země před 66 miliony lety zažila ten nejkatastrofálnější.