Aut jezdilo méně, prach v ovzduší ve velkých městech však na Hané zůstal
by Michal ŠverdíkNapříklad Ředitelství silnic a dálnic odhaduje pokles dopravy kvůli koronavirovým omezením mezi třetinou až polovinou.
„Ve velkých městech a jejich okolí, například na dálnici okolo Olomouce nebo trasách do Ostravy a Brna, se doprava snížila zhruba o třicet procent. Tranzitní doprava, tím myslím kamiony i osobní auta, se snížila až o padesát procent. To je náš odhad z období největší deprese. Teď už se doprava probírá,“ řekl mluvčí organizace Jan Rýdl.
Pokles počtu aut potvrzují i policejní statistiky, podle kterých zásadně ubylo nehod. Ačkoli nouzový stav začal až v polovině března, například počet těžce zraněných v Olomouckém kraji zůstal v prvních třech měsících letoška na úrovni 64 procent loňského roku.
„U statistik je nutné vzít v potaz, že byl od 12. března vyhlášen nouzový stav v souvislosti s pandemií SARS-CoV-2,“ potvrdil ředitel dopravní policie Jiří Zlý.
Úměrně se snížením počtu aut však neklesaly imise polétavého prachu PM10, tedy takového, který má velikosti do deseti mikrometrů. Na konci března podle měření Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) několikrát po sobě v Olomouci, Přerově a Prostějově překročily povolený limit 50 mikrogramů na metr krychlový.
Záleží na rozptylových podmínkách, tedy na počasí
Konkrétně na stanici v olomoucké čtvrti Hejčín se tak stalo 17., 18., 27. a 28. března, v Přerově zase koncentrace v těchto dnech vyskočily až k 70 mikrogramům a v Prostějově se na jeden den dostaly k hodnotě 60 mikrogramů.
Vzhledem k tomu, že podobná situace s překročením limitů nastala již v lednu, je letos na žebříčku měst s nejšpinavějším vzduchem v Česku zatím Olomouc na osmém a Přerov na čtrnáctém místě.
Podle vedoucí oddělení kvality ovzduší ostravské pobočky ČHMÚ Blanky Krejčí je jednoznačný pokles emisí s dopravou prokazatelný například u oxidů dusíku, u prachových částic je však situace jiná.
„Doprava je u nich mnohem menším přispěvatelem k výslednému imisnímu mixu, tedy tomu, co dýcháme. Obrovskou roli hrají rozptylové podmínky a ty byly shodou okolností ve druhé polovině března poměrně nepříznivé,“ vysvětlila.
Tento paradox je podle ní třeba správně pochopit a vyhodnotit. K průkaznosti výsledků by bylo nutné porovnat podobnou meteorologickou situaci z předchozích let s letošním stavem, pak by se teprve ukázalo, zda by koncentrace prachu při normálním objemu dopravy nebyly ještě vyšší, tudíž že se pokles dopravy vlastně projevil.
„Záleží zkrátka na tom, jaká panovala v dané chvíli meteorologická situace. Je rozdíl, jestli máte podvečerní inverzi, zatopíte si, kouř se plazí po zemi a co z komína vyleze, to lidé dýchají, anebo jestli fouká a škodliviny se okamžitě rozptylují do vyšších vrstev atmosféry a jsou odnášeny někam pryč,“ objasňuje meteoroložka.
ČHMÚ vliv snížení dopravy na ovzduší zkoumá
Prachové částice mohou pronikat do plic, dráždit sliznice dýchacích cest, zvýšit produkci hlenu a snížit samočisticí schopnosti dýchacího ústrojí. Tím pádem usnadňují vznik infekce. V roce 2013 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny prašný aerosol mezi prokázané lidské karcinogeny skupiny 1, které přispívají k rakovině plic.
Podle ekologů je proto nutné za omezení dopravy ve městech dál bojovat, i když se ukázalo, že na koncentrace zřejmě nemá provoz automobilů tak velký vliv.
„Je to kombinace obojího, počasí a dopravy,“ je přesvědčena například spolupředsedkyně krajské organizace Strany zelených v Olomouckém kraji Hana Vacková.
Právě Zelení před čtyřmi lety v Hejčíně, kde byly vysoké koncentrace škodlivin, vyvolali petici. Ta se opírala o výsledky měření hygienické stanice.
„Byla to kombinace takzvané deky, kterou způsobilo počasí a zároveň obrovského množství dopravy, která přes tuto oblast projíždí. To byly dva faktory, které smogovou situaci způsobily,“ uvedla Vacková.
Podle meteoroložky Krejčí Český hydrometeorologický ústav zpracovává podrobnou studii vlivu snížení dopravy na kvalitu ovzduší v České republice.
„Hodně záleží na tom, o jakých škodlivinách se bavíme, protože dopravní emise zahrnují celou škálu škodlivých látek. Z nich se jen část měří a jenom pro některé jsou stanovené limity,“ podotkla.
24. března 2020 |