Zásah Číny proti Hongkongu ohrožuje globální pořádek, USA žhaví legislativu

by

Americká Sněmovna reprezentantů je připravena dnes vydat konečný text, který má sankcionovat čínské úředníky za porušování lidských práv vůči muslimským menšinám. Jde o poslední z řady kroků Kongresu a Bílého domu, v rámci nichž vyvíjejí tlak na pekingskou vládu.

Opatření bylo schváleno na základě jednomyslného souhlasu v Senátu už počátkem tohoto měsíce a ve Sněmovně má širokou podporu. To vše v době rostoucí kritiky vůči Číně kvůli obchodu, řízení infekcí koronaviru i jejích pokusů potlačit protivládní protesty v Hongkongu. Za nátlak USA v otázce lidských práv jim hrozí Čína odvetou.

Americký prezident Donald Trump včera odmítl říci, zda zákon podepíše, pokud projde sněmovnou, ale uvedl, že se mu věnují v Bílém domě. Pokud čínské úřady zakážou novým zákonem o národní bezpečnosti disent v Hongkongu, zvažuje administrativa možné samostatné sankce proti čínským úředníkům, podnikům i finančním institucím.

A právě Hongkong se stal novým terčem pozornosti. Poslanci čekají, zda Trumpova admnistrativa potvrdí, že tento region zůstává zcela autonomní. Tisková mluvčí Bílého domu Kayleigh McEnanyová uvedla, že Trump byl s čínským úsilím „nespokojen“ a „že je těžké si představit, jak může Hongkong zůstat finančním centrem, pokud jej ovládne Čína“. Konkrétní kroky, které prezident zvažuje, odmítla komentovat.

Republikánští senátoři Marco Rubio z Floridy a Pat Toomey z Pensylvánie spekulují, že ministr zahraničí Michael Pompeo bude muset rozhodnout, že region již není autonomní, což by mohlo vyvolat změny v tom, jak USA s tímto regionem obchoduje. "Nebylo by divu, kdyby se ministr Pompeo rozhodl potvrdit, že Hongkong již nesplňuje úroveň dostatečné autonomie," řekl Toomey novinářům.

Na druhé straně Atlantiku

Úsilí Číny utáhnout sevření Hongkongu kritizuje i nejvyšší diplomat Evropské unie s tím, že to představuje hrozbu pro mezinárodní pořádek. Rostoucí kontrola Číny nad tímto městem „ovlivňuje nejen naše přímé zájmy v Hongkongu, ale také zachování mezinárodního pořádku založeného na pravidlech, kde se musí dodržovat právní a politické závazky,“ uvedl šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell v dopise 27 ministrům zahraničí. EU musí jít dál, „aby zajistila jednotnou a robustní odpověď“, uvedl Borrell v dopise ze dne 26. května.

Vrcholní diplomaté EU budou v pátek diskutovat o vztazích s Čínou a o tom, co vypadá jako její snaha využít pandemii k posílení svého globálního postavení. EU je v poslední době pod silným tlakem, aby si vybrala mezi svými dvěma největšími obchodními partnery, USA a Čínou, na čí straně stojí. A riskuje znepřátelení obou.

"Vzestup Pekingu na asertivního, schopného a sebevědomého globálního aktéra bude testem geopolitických ambicí EU," uvedl Borrell ve svém dopisu. Blok se musí rozhodnout, „jak mezi členskými státy zajistit jednotu a soudržnost politik EU tváří v tvář rostoucí asertivitě Číny a jejím pokusům ovlivňovat a utvářet globální veřejné mínění v rámci širší geopolitické strategie“.

EU sdílí s prezidentem Donaldem Trumpem mnoho obav ohledně nekalých obchodních praktik a riziku špionáže, ale zároveň odolává tlaku USA, aby zaútočila na Peking paušálními tarify nebo vyloučením čínských společností z telekomunikačních sítí v regionu. "Nemyslím si, že sankce proti Číně budou řešením našich problémů s Čínou, které jsou političtější a které souvisejí se strategickými otázkami," řekl Borrell výboru Evropského parlamentu.

Místo toho se Brusel snaží otevřít čínskou ekonomiku vůči zahraničním firmám a udržovat s ní komunikační kanály díky kombinaci antidumpingových cel na čínský dovoz a ad hoc koordinací v oblastech jako změna klimatu a politika na Středním východě.

Události v Hongkongu by ale mohly tuto strategii podrobit zkoušce. USA zvažují řadu sankcí a pokud dojde k eskalaci násilí, bude EU nucena tento postup následovat. "Budeme se určitě muset zamyslet nad dopadem těchto kroků na vztahy mezi EU a Čínou," napsal Borrell ve svém dopise, přestože vyhlídky na represivní opatření nejsou formálně na programu páteční schůzky šéfů zahraniční politiky.

Zdroj: Bloomberg