Kdybych přestala, už se nerozjedu, říká Špotáková a myslí na 1. června

Barbora Špotáková naposledy závodila před osmi měsíci. „Na mistrovství světa v Dauhá v den, kdy zemřel Karel Gott. Tehdy jsem nehodila ani 60 metrů,“ vzpomíná dvojnásobná olympijská vítězka. „Doufám, že 1. června šedesátku přehodím. Všechny parametry z tréninku tomu napovídají. Kdybych ji nedala, budu nespokojená.“

Řeč je o prvním mítinku sezony.

Nebude to ani Diamantová liga, ani mítink z evropského kalendáře. Nepřijedou žádní zahraniční atleti. Bude se soutěžit jen v šesti disciplínách a bez diváků.

Za normálních okolností by tento atletický mítink, který bude 1. června hostit Kladno, nejspíš zůstal na okraji zájmu, navzdory účasti předních českých atletů. 

Jenže tento rok je vším možným, jen ne rokem normálním.

Takže když se na konci dubna zrodila idea kladenské akce, informovala o ní i prestižní světová atletická média jako Athletics Weekly nebo Track and Field News. 

Důvod byl prostý. Češi tehdy jako první nastínili návrat atletických závodů. 

Světu navíc imponoval způsob, jakým chtěli restart provést. Kromě Kladna se český svaz rozhodl uspořádat ve stejný den po republice dalších 99 mikromítinků pro mládež. Pod heslem Spolu na startu. 

„V momentě, kdy jsme se dozvěděli, že vláda opět povolí pořádání sportovních akcí, asi pět minut poté jsme si volali s Liborem Varhaníkem (šéfem svazu), že je potřeba něco udělat,“ vypráví Špotáková. „Trénujeme už hrozně dlouho a je potřeba někde tu formu otestovat.“

Zájem o mládežnické mikromítinky, které se k tomu kladenskému připojí, byl posléze v atletických oddílech tak enormní, že jich bude ještě mnohem více, dokonce 172. 

Záběry z nich přebere kanál Olympic Channel a Česká televize je poskytne do vysílací sítě EBU. 

„Chceme tím motivovat i země, kde uvolnění restrikcí není tak daleko jako u nás, že atletika se vrací,“ říká Libor Varhaník. 

Překlenuli jsme komplikovanou dobu

V Kladně se dvakrát zlatá olympionička Barbora Špotáková utká s vicemistryní Evropy Nikolou Ogrodníkovou. Expert na halové čtvrtky Pavel Maslák poběží netradiční třístovku. A halovou formu bude chtít v kouli potvrdit Tomáš Staněk. 

„Nevím, co od Kladna mohu čekat,“ povídá Špotáková. „Mám ani ne půl roku nového trenéra (Jana Tylče), nějaké signály výkonnosti jsou, ale ten závod bude zvláštní, protože na něj nesmí diváci. Budu se muset vyhecovat sama.“

Při mítinku, kdy se na stadionu potká jen 300 osob, maximum možného (a povoleného), však nepůjde ani tak o výsledky nebo o výkony. 

Ten mítink je především signálem. „Toho, že jsme překlenuli komplikovanou dobu,“ povídá Špotáková v úterním dopoledni v Praze při tiskové konferenci na zahrádce U Pinkasů a na chvíli si nasadí černou roušku, jeden ze symbolů této doby. 

Ne proto, že by ji v tu chvíli nosit musela, ale... „Dnes je venku docela zima a v té roušce je mi tepleji.“ 

Rouška s logem je navíc dárkem od kapely Tři sestry a oštěpařka jí chce alespoň tímto způsobem vyjádřit podporu. „Vnímám, že tihle lidé z hudební scény jsou na tom nejhůř, když festivaly nejsou žádné.“

Sezona rušení a otazníků

Na atlety čeká podivná sezona bez globálního či kontinentálního vrcholu. Olympiáda je odložena, mistrovství Evropy v Paříži zrušeno, ani olympijské limity pro Tokio 2021 letos nelze plnit. 

Na září byla přeložena ostravská Zlatá tretra. Od 14. srpna by se snad měly rozběhnout i některé mítinky Diamantové ligy, počínaje tím monackým, ovšem i ty jsou zatím bez záruky. Někteří z jejich organizátorů stále zvažují možné riziko, komplikací je i obtížné cestování. 

„Možná se dlouho budeme potkávat jen na českých stadionech,“ říká koulař Tomáš Staněk, ačkoliv doufá, že se otevře aspoň omezený evropský mikroregion, jehož atleti budou vyrážet i do okolních zemí. 

Nejistotu odnášela psychika

Špotáková si zatím vytyčila za sezonní vrchol srpnové mistrovství republiky v Plzni a za první cíl kladenský mítink. Její hlava už nutně potřebovala vědět, kam směřuje. 

„V březnu všechno kolem nás padlo a my dál trénovali s tím, že vůbec netušíme, co bude,“ říká. „Psychika tu nejistotu odnášela. Najednou se hlavě nechtělo do tréninku a tělo si připadalo hrozně unavené. Teď máme aspoň něco, na co se můžeme připravovat.“ 

Během karantény se připravovala doma, zároveň trávila mnohem více času s dětmi a stala se i učitelkou na záskok pro staršího syna.

„V tom měla ta karanténa i pozitivní efekt,“ soudí. „Ten čas s dětmi jsem si užívala a jednou na něj budu vzpomínat. Zvládli jsme to celkem dobře, nechtěla jsem se nechat děním okolo zdecimovat tak jako někteří lidé.“

Během nouzového stavu nejvíc postrádala běžnou rehabilitaci, na kterou je zvyklá, včetně péče fyzioterapeutů, jejichž živnost byla vládou pozastavena. „Makáte i v karanténě, jenže bez této péče o tělo se vám drobné zdravotní problémy nasčítají.“

Přesto ani na chvíli neuvažovala, že by v sezoně bez velkých vrcholů přípravu dočasně přerušila, aby ušetřila síly na olympijský rok 2021. 

„Nemůžu přestat trénovat, protože pak bych se už znovu nerozjela,“ je přesvědčena. 

Je jí 38 let, loni se vrátila na scénu kvůli hrám v Tokiu. Po nich chtěla letos skončit.

Ale bude to jinak.

„Olympijská motivace je pořád stejná. Akorát jsme ji posunuli o rok.“