Petr Ludwig: Teď řeším, proč jsou Češi jedním z nejpesimističtějších národů

Jeho tématem je prokrastinace. O ní napsal bestseller, přednáší, vede  webináře. Firmám se svým GrowJob Institute radí, jak se změnit, aby se v nich lidem lépe pracovalo. A jednotlivcům se snaží pomáhat najít rovnováhu mezi prací a osobním životem. „S koronakrizí obrat propadl o více než 90 procent, všechny akce byly zrušeny a reálně to vypadalo, že budeme muset propustit většinu lidí a pustit kanceláře v Brně i Praze,“ popisuje současnou situaci ve svém byznysu Petr Ludwig.

Kdy jste naposledy prokrastinoval, jestli vůbec někdy?

Řadu věcí, které dělám, mě buď baví, nebo jsou vázány časově. Například  přednášky, webináře či rozhovory do podcastu. Když něco odkládám, je to spíše signál, zda to vůbec mám dělat. Prokrastinace je taková červená kontrolka, že jsem možná někomu slíbil, co jsem neměl. 

Máte firmu nejen v Praze, ale i v New Yorku. Jak moc vám do byznysu zasáhla koronavirová pandemie? Co už víte, že budete muset posunout, zrušit?

Loni jsem byl většinu času v Americe v New Yorku. Letos jsem měl naplánováno hodně přednášek po Evropě: Kypr, Berlín, Londýn, Moskva. Na ně asi můžu zapomenout, vše bylo zrušeno doslova ze dne na den. A velká otázka je, kdy a zda vůbec se vrátím do New Yorku.

Co to pro vaši firmu bude znamenat? O kolik tím přijdete?

Obrat propadl o více než 90 procent, všechny akce byly zrušeny a reálně to vypadalo, že budeme muset propustit většinu lidí a pustit kanceláře v Brně i Praze. Naštěstí máme super tým, který během týdne přesunul vše do on-line prostředí. Teď děláme několik webinářů týdně a připravujeme velkou on-line konferenci Osobní růst. On-line nás reálně zachránil.

Požádal jste stát o nějakou kompenzaci? 

Myslím, že ne. Exekutivně ale ve své firmě moc věcí neřídím, takže jistě nevím. Ovšem myslím, že podporu zaslouží jiní, kterých se krize dotkla více.

Musíte měnit plány, jaká bude hlavní reakce s ohledem na vaše firmy?

Vzhledem k tomu, že se do New Yorku asi brzy nepodívám, chci se více věnovat projektům v Česku. V jedné studii vyšla Česká republika jako druhá nejpesimističtější země světa, a to je vlastně jedna z věcí, kterou řešíme. Jak zajistit, aby lidi dělali práci, která je bude víc naplňovat. Když člověk chodí spokojenější z práce, má třeba i lepší vztahy doma. Celkově považuji téma smyslu v práci jako jedno z nejdůležitějších. Právě na to připravuji novou knížku. Zaměřit by se měla na hledání smyslu v práci a životě celkově.

V boji proti šíření koronaviru jste se hodně angažoval v rozšiřování povědomí o přínosech nošení roušek. Dokonce jste za to dostal prestižní cenu jedné americké univerzity. Čekal jste takový dosah a úspěch?

Na tématu roušek jsem hodně spolupracoval se skupinou CovidCzechia.org, kde je mimojiné rektor ČVUT pan Petráček a skupina vědců napříč obory, například virolog či odborník na filtrace. Když bylo jasné, že účinek roušek je vědecky velmi silně podložený, rozhodli jsme se společně dostat tu informaci k co nejvíce lidem na světě. Naše video a kampaň #Masks4All měla dosah 1,2 miliardy lidí a objevilo se mimo jiné ve zprávách na CNN či BBC. Takový úspěch nikdo nečekal.

Úspěch byla i kniha o prokrastinaci, prodaly se tisíce výtisků různě po světě. Jaká jsou přesná čísla?

V Česku je to nějakých 120 tisíc výtisků. Celkově má 18 překladů a jsme někde u 300 tisíc až 400 tisíc výtisků. 

Když řešíte překlady, máte nad tím dohled? 

Překlad do angličtiny, abych s ním byl spokojen, nám trval skoro dva roky. U jiných jazyků, kterými nevládnu, už to tak důsledné s mojí kontrolou není. Občas mě lehce mrzí, že si svoji knihu v japonštině nikdy asi nepřečtu. 

Máte doma všechna vydání?

Mám je vedle sebe všechny. Ze srandy tomu říkám ego-koutek. 

Je těžké přesně zařadit to, čemu se věnujete, do nějaké škatulky. Dokázal byste to ve zkratce?

Jedno z našich hlavních témat obecně je kritické myšlení. O tom máme konferenci, kterou děláme už asi pět let. Na téma kritického myšlení pak navazují další věci, které děláme. Máme on-line kurz či jsme spolupracovali na tvorbě předmětu na VŠE. V době fake news, kdy je svět zahlcen různými nekvalitními informacemi, je to klíčová potřeba. Další téma, které vnímáme jako důležité, je firemní kultura. Dál děláme konferenci, které říkáme Lepší služby, což je o nějakém zákaznickém zážitku a naší dlouhodobé snaze ho v Česku zlepšovat.

Jak u těchto témat umíte změřit, že jste klientovi přinesli hodnotu, a ne jen řeči? 

Když jsme například dělali s firmou Tchibo, s níž jsme se snažili pracovat na její firemní kultuře, z dotazníku u jejích zaměstnanců se ukázal výrazný meziroční nárůst měřeného engagementu.

Knihy píšete, ale co čtete?

V institutu hodně vycházíme z Daniela Kahnemana, který dostal Nobelovu cenu v roce 2002 za ekonomii. Napsal knihu Myšlení rychlé a pomalé. Měl jsem možnost být na jeho konferenci v New Yorku. Rozumět tomu, jak se lidi rozhodují, což je jeho doména, je myslím velmi cenné.  

Ještě něco kromě Kahnemana?

Ještě z těch známějších určitě Martin Seligman, což je psycholog, který dělá nejvíc výzkumů o depresích na světě. Později přestal zkoumat deprese a začal zkoumat lidi, kteří jsou nějakým způsobem výrazně spokojenější než ostatní. Někteří poté, co prožijí nějaké trauma, místo toho, aby měli postraumatický syndrom, mají  takzvaný postraumatický růst. Seligman začal tuto druhou stranu spektra sledovat a založil obor, který se jmenuje pozitivní psychologie. Vědeckou metodou zkoumá spokojenost. Zajímavá je jeho kniha Naučený optimismus. Vychází z toho, že optimismus se dá naučit a že není daný tolik geneticky. Člověk, který je negativní, to nemá dané od přírody, ale může se přeučit být výrazně pozitivnější.

Další je Carol Dwecková ze Stanfordu. Zkoumá, proč se dětem v dospělosti daří, nedaří, proč některé mají úspěšnější kariéru, vyšší rozvodovost a podobně. Zjistila, že to je zase o vzorcích v hlavě a to, že se dají tyto vzorce přeučit. Její kniha se jmenuje Nastavení mysli, anglicky Mindset.

Další, s čím vás má hodně lidí spojeného, jsou podcasty. Podařilo se vám zachytit podcastovou vlnu? 

Začal jsem je dělat před dvěma roky, kdy tolik českých podcastů nebylo. Dřív byl trend youtuberů, teď to budou podcasty a podcasteři. Je to dobře vidět na mém kanále. Za rok mi počet poslechů jednotlivých epizod vzrostl šestinásobně. Díl mého podcastu Deep Talks dnes vidí, slyší průměrně 50 tisíc lidí. 

Vy sám podcasty posloucháte?

Ano, The Daily od New York Times. Z českých pak podcast Petra Máry či Protiproud od Dana Tržila. 

Existuje mnoho platforem, na nichž chtějí nejrůznější lidé aktivně propagovat svá témata. Co je povinné minimum, pokud to tak nazveme, pro influencery? 

Je to o kombinaci všeho možného. Přečtete si knížku o Prokrastinaci, pak jdete na přednášku třeba o Nastavení mysli, která zase zpracovává i jiné téma, než je v té knížce. Pak začnete poslouchat podcast nebo jdete třeba na konferenci, kde nejsem jenom já, ale jsou tam i další řečníci. Jednu myšlenku pochytíte z podcastu, druhou z knížky, třetí se dozvíte na konferenci. A samozřejmě sociální sítě. Vše dohromady vytváří nějaký smysluplný celek. 

Jaký je tento mix dohromady vlastně byznys? 

S knihami obecně se jen málokdo může živit. Na druhou stranu pokud se knížek prodá 400 tisíc, tak to funguje i byznysově. Celkově jsou ale pro nás důležité ty další vertikály: konference, přednášky, dnes webináře. Zhruba 60 procent obratu dělají dlouhodobě přednášky ve firmách. Typicky firma dělá nějaký interní event konferenci a potřebují řečníka. Byly roky, kdy jsem dělal přes sto přednášek ročně. Uvidíme, jak to půjde v době pokoronové.

Kolik lidí potřebujete k sobě, aby taková firma bez problémů fungovala?

V týmu jsou primárně konzultanti, kteří dělají podobné věci jako já. Přednášky ve firmách, školení, workshopy. Pak máme druhou část, která dělá konference, těch máme řekněme pět velkých ročně. K tomu back office, dohromady kolem 30 lidí.