Historie evropských pohárů - 1999/2000 - Spartě sluší Liga mistrů, Slavii Pohár UEFA

Pouze čtyřikrát v historii Ligy mistrů šel český celek přímo do skupin. Poprvé se tak stalo díky dobrému národnímu koeficientu v roce 1999. Mistrovská Sparta toho využila dokonale a postoupila dokonce i ze skupiny. Slavia ukázala, že to umí zase v Poháru UEFA. Zejména díky oběma pražským S Česko zažilo jenu z nejlepších pohárových sezón v historii.

Pražské duo doplnily Sigma a premiérově také Teplice. Ani ony zcela nepropadly, prohrály jen s favorizovanými celky, a alespoň trochu tak přispěly k výbornému zisku do národního koeficientu. Teplice v roli vicemistra hrály dokonce o LM, po porážce v předkole pokračovaly v Poháru UEFA, kde se předvedly také třetí a čtvrtý klub tabulky Slavia a Sigma. Slavia byla zároveň vítězem českého poháru. Do letního Poháru Intertoto nastoupily opět po roce Brno a Hradec Králové, tentokrát však žádný úspěch nezaznamenaly. Hradec Králové vypadl na penalty s běloruským Homelem, Brno s Basilejí. Mimochodem toho léta hrál v Intertotu o postup do Poháru UEFA i Juventus, který v lize skončil až sedmý! A byl úspěšný.

Především díky Spartě v Lize mistrů i další slávistické jízdě Pohárem UEFA se v Česku předvedla řada velkých klubů s top světovými hráči. Vůbec poprvé se český fotbal postavil v rámci jedné sezóny proti klubům Anglie, Španělska, Německa i Itálie, dále také Francie, Portugalska a Nizozemska, několikrát se jelo též na východ.

Celkem se v sezoně 1999/2000 čtyři české kluby v rámci dvou pohárů utkaly s patnácti kluby z třinácti různých evropských soutěží. Zaznamenaly vyrovnanou bilanci 10-11-11 a vysoký zisk 8.000 znamenající šesté místo mezi 49. soutěžemi hned za velkou čtyřkou a Francií. Z deseti pohárových duelů české kluby vytěžily šest postupů. Sparta se ve dvou skupinách Ligy mistrů zaskvěla pozitivní bilancí 4-5-3.

Formát

A opět velké změny. Poprvé od konce padesátých let se hrály jen dva poháry. PVP bylo minulostí, vítězové domácích pohárů se přesunuly do Poháru UEFA, který značně nabobtnal. Konkrétně o 38 týmů v porovnání s předchozím ročníkem. Vše jednoduše vyřešilo přidání jednoho kola. Novinkou byl také další přesun z LM do Poháru UEFA. Již zavedený přesun vyřazených z posledního předkola LM do prvního kola Poháru UEFA doplnil nově přesun týmů ze třetích míst základních skupin do třetího kola Poháru UEFA. Do prvního kola nastoupily tradičně též tři vítězové Poháru Intertoto, tři místa v předkole zabraly kluby dle pořadí Fair Play. Na kdyby se nehraje, ale pro zajímavost stojí zmínit fakt, že mít o šest desetin vyšší národní koeficient, do prvního kola Poháru UEFA by šly z ligy také pátý Baník a šesté Blšany(!), které byly nováčkem v nejvyšší české lize.

Velké změny neminuly ani Ligu mistrů. O tu také hrálo více týmů než předchozí rok - místo 56 hned 71. Jistota skupiny se týkala 16 týmů, dvakrát více než rok předtím. Nešťastný formát šesti základních skupin byl totiž navýšen na osm a počet týmů v nich z 24 na 32, což úspěšně přetrvává dodnes. Zatímco v současnosti v nich však najdeme minimálně 16 týmů ze čtyř elitních soutěží, tehdy měla jistotu jen polovina, ovšem i třetí a čtvrtý tým tří nejlepších soutěží měly možnost o LM hrát v předkole. Španělsko i Itálie tehdy v předkole o jeden klub přišly, pouze Německo bylo stoprocentní, a tak se Bundesliga stala první soutěží s hned čtyřmi týmy v základních skupinách LM. Celkem se v nich představily celky z 18 soutěží, nejvíce v historii. Z osmi základních skupin postoupily dva nejlepší kluby do čtyř osmifinálových skupin. Tento formát vydržel jen další tři sezóny. Kvůli oprávněné kritice na vysoký počet utkání se počet zápasů snížil o čtyři, neboť osmifinálové skupiny byly nahrazeny klasickým dvojutkáním v rámci play-off.

České kluby

Velké zklamání z vyřazení s Dynamem Kyjev o rok dříve vystřídala úleva v podobě přímé účasti v základní skupině LM. Sparta s trenérem Ivanem Haškem nafasovala do skupiny francouzského mistra Girondins Bordeaux, ruského mistra Spartak Moskvu a nizozemského vicemistra Willem II.

S Bordeaux, kde Zidaneho či Lizarazua vystřídali hráči jakou Micoud či Wiltord sehrála Sparta dvě bezbrankové plichty. V úvodním duelu si malou sportovní tragédii prožila neproměněnou penaltou sparťanská ikona Horst Siegl, kterého diváci vypískali a záhy byl střídán. Klub z Tilburgu se v LM octl díky druhému místu v lize. Předtím, ani potom se v Evropě prakticky neobjevil. A mnoho toho neukázal ani při své jediné účasti v LM. Se Spartou dvakrát prohrál. Na Letné jednoznačně, doma těsně, přestože dvakrát vedl o dvě branky. Už v Tilburgu se předvedl čerstvě devatenáctiletý talent Tomáš Rosický, který nastoupil za Spartu ve všech utkáních LM v základní sestavě. Své umění předvedl i proti Spartaku Moskva, který Sparta doma deklasovala 5:2. Díky lepšímu skóre Sparta vyhrála skupinu před Bordeaux a těšila se na ještě větší jména v osmifinálové skupině.

Celý zápas Sparta Praha - Spartak Moskva (góly 1' Lokvenc, 10' Rosický, 34' Bulatov, 45' Širko, 49' Fukal, 63' Labant (pen.), 65' Lokvenc)
Natěšená fotbalová veřejnost viděla nejprve domácí porážku s FC Porto, které na Letné představilo například Vítora Baiu, Jorge Costu, Deca či Jardela, poté následoval debakl na Camp Nou. Nizozemskou Barcelonu trenéra van Gaala tehdy zdobila ofenzivní vozba Figo, Rivaldo, Kluivert (mimochodem Rivaldo získal Zlatý míč tento rok, Figo rok následující), hru řídili Cocu, Guardiola a Luis Enrique, rychlost krajních beků Zendena s Reizigerem poznali nejen krajní beci Sparty. Na hřiště se dostal také mladík Xavi, stejně jako Rosický ročník narození 1980. K debaklu přispělo Haškovo vyloučení a následné dva góly do šatny. Euforie po základní skupině byla pryč, ale čtyři body z dvojzápasu s Herthou Berlín, které zařídili v závěru zápasů Siegl a Fukal, vrátili do hry možnost senzačního postupu. Tím spíš, když letenští smazali dvougólovou ztrátu v Portu - remízu 2:2 zařídil opět gólem v poslední minutě potentní Fukal.

Na konci března roku 2000, téměř přesně po osmi letech od historického vítězství Sparty nad Barcelonou v PMEZ se na Letné konal další svátek. Barcelona měla první místo jisté, odpočívat tak nechala Figa či Kluiverta, ale i tak přivezla hvězdný tým. Sparta měla šanci na postup, pokud by Barcelonu porazila a Porto zároveň prohrálo s Herthou. Po poločase to bylo v Berlíně bez branek, v Praze dokonce domácí vedli. Zdeněk Svoboda zařídil vedení 1:0, a přidal tak další kamínek do mozaiky úspěšné sparťanské sezóny. Nakonec to nevyšlo. Porto vyhrálo, Barcelona výsledek také otočila. Za stavu 1:1 měl Hapal z penalty možnost vrátit Spartě vedení, ovšem stejně jako Siegl proti Bordeaux selhal. Na place holt chyběl Vlado Labant, který v základní skupině tři góly z penalty dal. V osmifinálové skupině nehrál kvůli zranění - v derby se Slavií mu nepříjemně zlomil nohu spoluhráč Gabriel. Každopádně Sparta dvanácti zápasy v LM napsala jednu z nejlepších kapitol své pohárové historie.

Barcelona na Letné
Poprvé hrály o LM hned dva české týmy a toto privilegium padlo na Teplice, které se v Evropě díky druhému místu v tabulce objevily po bezmála třiceti letech. Ve třetím předkole narazily na favorita z Dortmundu a zdaleka nešlo o očekávanou jednostrannou záležitost, při které by Teplice byly bez šance na postup. Defenzivní taktikou Borussii nedovolili mnoho šancí, samy však neskórovaly a po dvou porážkách 0:1 se přesunuly do Poháru UEFA. V odvetě v Dortmundu dal domácím definitivní klid až v 89. minutě Herrlich. 

V prvním kole Poháru UEFA zaznamenaly Teplice svůj první historický postup na evropské scéně, když doma s Ferencvárosem otočily výsledek a v Budapešti dokázaly remizovat. Ve druhém kole již Pešiceho tým s Verbířem, Frýdkem, Bílkem či Kolomazníkem nestačil na Mallorcu, za kterou nastupovali například navrátilec z Barcelony Nadal či Diego Tristán, který si udělá jméno záhy v La Coruni.

Celek z baleárských ostrovů se stal v této sezóně katem českých týmů, neboť o kolo dříve vyřadil také Sigmu. Ta do Poháru UEFA vstoupila již v předkole, kde dvojutkání s Sheriffem Tiraspol z podněsterské části Moldavska zvládla díky dvěma remízám (1:1 venku, 0:0 doma). Proti Mallorce Kováč, Ujfaluši, Heinz a spol nezvládli domácí zápas, remíza v odvetě znamenala loučení s Evropou.

To Slavia potvrdila, že to v Poháru UEFA umí. Po čtyřech letech od jízdy do semifinále skončila tentokrát jen o kolo dříve. V prvním kole přetlačila Vojvodinu Novi Sad, byť ještě deset minut před koncem strahovské odvety držel postupový výsledek soupeř. Sehraná záloha Horváth, Ulich, Dostálek a nové útočné duo Luděk Zelenka, Tomáš Došek pak řádila i dál. Ve druhém kole Ciprův tým vrátil curyšským Grasshoppers tři roky starou potupu v předkole LM. Ve třetím kole Slavia doma deklasovala Steauau, z Bukurešti dovezla postupovou remízu.

Čtvrté kolo již znamenalo italského soupeře. Udinese s Fiorem, Giannicheddou či Dánem Jorgensenem na Strahově prohrálo 0:1, v domácí odvetě mu proto k postupu vítězství 2:1 nestačilo. Ve čtvrtfinále čekal Slavii poprvé v historii anglický soupeř. Leeds United zažíval skvělé časy v šedesátých a sedmdesátých letech. Druhá slavná éra přišla právě na přelomu tisíciletí, kdy se předvedla generace kolem Harryho Kewella, Lucase Radebeho, Iana Harta, Lee Bowyera či Alana Smithe. Součástí týmu byl také Nor Inge Haaland, slavný nejen díky neslavnému ukončení kariéry Royem Keanem. Jinak samozřejmě otec Erlinga Haalanda. V Leedsu to byla bohužel jednoznačná záležitost pro domácí, Slavii mohla potěšit alespoň odveta, ve které se vítězstvím dvěma Ulichovými góly rozloučila s povedenou sezónou. Kromě skvělých výsledků v Evropě si připsala také druhé místo v lize, a tedy postup do předkola LM. Leeds následně vypadl v semifinále s pozdějším vítězem Galatasarayem. V Premier League skončil třetí a rok na to v LM došel z předkola až do semifinále.

Celý zápas Leeds united - Slavia Praha (góly 39' Wilcox, 54' Kewell, 59' Bowyer)
Skvělá sezona 1999/2000 je v české historii třetí nejlepší za sezonou 1995/1996, která byla ve znamení nejen slávistického postupu do semifinále Poháru UEFA a za sezonou 2012/2013, kdy Sparta a Plzeň řádily v Evropské lize. Je tedy specifická tím, že hlavní porci bodů nahrál český tým v Lize mistrů, což se v současnosti zdá být prakticky nemožné. V pětiletém pořadí národních koeficientů se Česko posunulo z desáté na historicky vůbec nejlepší osmou příčku.