Noční můra ODS? Robert Šlachta prý vážně jde do politiky
Někdejší šéf ÚOOZ Robert Šlachta zřejmě zamíří do politiky. Vydal knihu Třicet let pod přísahou, o ní se nyní chystá besedovat po celé zemi. Zároveň je však možné, že kromě knihy bude propagovat i novou politickou stranu nebo hnutí. Píše to server iDnes.cz.
reklama
Přísaha občanům, tak by se nový politický subjekt založený Robertem Šlachtou mohl jmenovat. A jak píše server iDnes.cz, o hlasy voličů by se mohl ucházet již v podzimních krajských volbách. Do Senátu se však podle svých slov Šlachta kandidovat nechystá.
"Všechno zvažuji, nějakým způsobem o tom přemýšlím a uvidím, co bude dál. Nevylučuji to, ale není to lehké rozhodnutí,“ uvedl Šlachta, jenž odešel od policie před čtyřmi lety, a to na protest proti reorganizaci. Proslavil se v roce 2013 zásahem na Úřadu vlády, který vedl k pádu kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS).
„Nějaké nabídky z politiky byly, ale zatím bych nechtěl jmenovat. Rozhodně nepřišla nabídka z ANO. Ti kdyby se mnou chtěli dělat námluvy, tak bych je vyhnal bičánkem. S Babišem nebudu mít nic, leda snad že bych se vyhraňoval proti němu a proti jeho systému vládnutí,“ nechal se slyšet Šlachta před pár dny pro týdeník Echo.
Když se v červnu 2016 Robert Šlachta loučil s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), asi ani on nevěřil, že by se o několik let později jeho příjmení objevilo na indexu Národní knihovny. A přece. V oběhu je nyní kniha 'Šlachta – Třicet let pod přísahou'.
Že nejde o červenou knihovnu, dosvědčuje seznam jmen, o nichž se v titulu exšéfa ÚOOZ a novináře Josefa Klímy hovoří: Andrej Babiš, Milan Chovanec, Bohuslav Sobotka a jeho pomocník v podobě právníka Radka Pokorného, Ivan Langer, Petr Nečas, Daniel Beneš, Roman Janoušek, Miroslav Kalousek, Jan Kubice, Zuzka Rujbrová, Martin Červíček, Mirek Topolánek, Ivo Rittig, Ivo Ištvan, Lenka Bradáčová a mnozí další. A jak Robert Šlachta například vzpomíná na dnes už legendární zásah související mimo jiné s Janou Nagyovou...?
Kauza Nagyová je mediální označení politické aféry, která vypukla v červnu 2013. Na jejím počátku stály zásahy policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ze 13. června proti několika politikům a úředníkům, kteří byli podezíráni z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby. Ten pravý začátek ovšem nezapříčinila někdejší vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase. Podle slov Roberta Šlachty se musíme vrátit ještě o tři roky nazpět, přesněji do období kolem roku 2010, kdy začal vznikat spis pod krycím označením Rats (krysy). A ani v tomto případě se nejednalo o premiéra. Šlo o dnes už téměř zapomenutou aféru týkající se obrněných transportérů Pandur (více o kauze ZDE). Jako první s tím podle slov Roberta Šlachty přišel jistý novinář v Právu. Za podnětem pro publikaci článku prý stála Jana Nagyová. K důvodu jejich kroků se teprve dostaneme.
„V průběhu našeho prověřování to ukazovalo čím dál víc na Libora Grygárka. Provedli jsme spoustu úkonů a mimo jiné jsme začali vytěžovat zainteresované osoby. V rámci těchto vytěžení došlo i na asistentky pana Grygárka, které nám prozradily, že si náš zájmový spis vyžádal, ačkoli k tomu nebyl kompetentní a neměl k tomu ani žádný důvod,“ uvádí ve své knize plukovník a bývalý ředitel ÚOOZ. Doplňme, že Libor Grygárek je bývalý státní zástupce. V dubnu 2007 byl za úřadování ministra Jiřího Pospíšila (TOP 09) jmenován náměstkem pro trestní řízení pražského vrchního zastupitelství, což kritizoval jak tehdejší ombudsman a bývalý ministr spravedlnosti Otakar Motejl, tak bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.
Grygárek byl podle slov Šlachty, které jsou opřeny o řadu důkazů, velmi činný. Ovšem pouze v jistém smyslu slova.
„Grygárek plnil v podstatě roli hlídacího psa pro spoustu vlivných osob v této zemi, mezi něž patřila celá řada lobbistů, politiků z ODS a manažerů.“ Zjednodušeně řečeno si Libor Grygárek vyžádával spisy, dělal podrobnou analýzu a podal zprávu těm, kterých se to týkalo. „O tom, že se z jeho strany určitě nejednalo pouze o zájmovou činnost, svědčil mimo jiné i fakt, že disponuje drahým bytem v pražské galerii Myšák, což ho následně opět spojilo s některými lobbisty,“ konstatuje Šlachta. Na mysli měl zřejmě Romana Janouška, dalšího podnikatele s aktivními vazbami na ODS.
Šlachta v knize přibližuje, že po vyhledání Grygárkovy e-mailové komunikace bylo jasné, „že věci, které šly přes městské nebo vrchní státní zastupitelství na zmíněné lidi, byly všechny předčasně ukončené. Ukončilo je státní zastupitelství, policejní orgán nebo vyzněly do ztracena u soudu, protože informace ze spisů někdo vynesl ven, obhajoba se stačila připravit a skončilo to zproštěním nebo odložením.“
V komunikaci mezi Grygárkem a městskou státní zástupkyní Herzogovou se měl najít i e-mail ve znění: „Byli tady zase ty blbci z ÚOOZ a zase chtěj ňáký ty byty. Zase se zajímali o člověka, o kterém jsi mi říkal, takže jsem je vyhodila.“ Ukazovalo se prý, že měl na sebe napojené další státní zástupce, kteří s ním na té krycí činnosti spolupracují.
Všechno prý lidé kolem Roberta Šlachty poskládali od roku 2010 do 2011. A s tím vyrazili na Vrchní státní zastupitelství do Olomouce, „že chceme zahájit úkony v kauze, která vycházela z Grygárka, ale týkala se dalších lidí“. V této souvislosti byl zmíněn Michal Moroz (exnáměstek na vnitru), podnikatel Rittig a další.
„Tuto kauzu jsme zahájili 6. ledna 2012 a dali jsme jí krycí název BOBO. V tu dobu jsme sice již znali Janu Nagyovou, ale o ní kauza, kterou jsme se chystali rozpracovat, vůbec nebyla, alespoň zpočátku ne. O Nagyové jsme sice věděli, ale o jejím působení, posléze zásadním, jsme se začali s vrchním státním zastupitelstvím bavit až po několika měsících, kdy jsme zjišťovali, kdo se s kým stýká, kdo o čem rozhoduje, kdo komu platí. Najednou jsme zjišťovali podezřelé schůzky v Hrzánském paláci, v Kramářově vile a nevěděli jsme, o co jde. A teprve následným vývojem mnoha událostí, někdy v září 2012, státní zastupitelství usoudilo, že je čas zahrnout do této kauzy i osobu Nagyové,“ konstatuje v poutavě napsané knize Robert Šlachta.
Posléze se prý ukázalo, že ti, kteří zpracovávali kauzu Rath, už Nagyovou dobře znali. Z Grygárkova telefonu a z jeho e-mailů zjistili, že to byla nejspíš ona, kdo dostal od Grygárka informace o výslechu utajovaného svědka v kauze nákupu obrněných vozidel Pandur.
„Ty pak použili spolu s Nečasem proti Topolánkovi," uvádí Šlachta. Detaily, v nichž figuruje například někdejší policejní prezident Červíček spolu s poslankyní Janou Černochovou, ale i mnohé další postavy politické scény, jsme slíbili vynechat, aby čtenář nepřišel o to zvláštní napětí. Šlachtovy vzpomínky totiž nejsou příliš zaprášené. Po prvních stranách se ty kauzy začínají znovu náležitě vybarvovat.
Jednou ze zmíněných figur je někdejší ministr vnitra Ivan Langer. Ten byl opakovaně uveden nejen v kauze Vidkun, ale rovněž v souvislosti s Janou Nagyovou.
„A hned navečer mi přišla SMS od Ivana Langera, jestli se můžeme sejít. To už ministr vnitra nebyl. Sešli jsme se na Zbraslavi kolem půlnoci, já tušil, že by se mohlo dít něco nepříjemného, tak jsem si vzal s sebou dva kolegy. Langer si mě pozval do auta a řekl mi, abych si jen uvědomil s tím obesíláním paní Nagyové, kdo mě dostal do funkce, abychom věděli, že se máme Nagyové vyhýbat, že to není dobře, abychom ji nějak zmiňovali a vůbec se kolem ní točili.“
Šlachta těchto slov nedbal a dál se řídil operativními zjištěními.
Mezitím byli Libor Grygárek i jeho nadřízený Vlastimil Rampula (bývalý vrchní státní zástupce v Praze) postaveni na základě Šlachtova vyšetřování mimo službu. Prozatímním šéfem vrchního státního zastupitelství byl pověřen Stanislav Mečl.
„A ten mi volal mezi vánočními svátky a silvestrem v roce 2011. A od něj jsem se dozvěděl, že mezi listinami z Grygárkova trezoru našel i starou žádost o právní pomoc ze Švýcarska, která se týkala Janouškových miliard. Že na Janouškův účet u nich přistálo dvě a půl miliardy, aniž bylo jasné za co. Oni ty peníze zablokovali, začali to vyšetřovat jako praní špinavých peněz a chtěli vědět, zda je Janoušek tady u nás čistý. A přestože tady proti němu byla vedena celá řada šetření a prověřování, dokonce snad i přes dvacet, Grygárek jim odpověděl, že je čistý jak lilie, aniž spis dal do běžné agendy. Prostě si ho schoval v trezoru.“
Velmi šokující je i následné Šlachtovo tvrzení, kdy říká, že v pseudo očistě Romana Janouška měl figurovat také Tomáš Martinec z Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK).
Ani tím spletité vyšetřování nekončilo.
Podezřelých, kteří byli napojení na Grygárka, prý byla spousta. „Naši detektivové, kteří se stali součástí nově vzniklého týmu, přicházeli vyloženě z odborů, které se zabývaly obecnou kriminalitou, a s tímto typem trestné činnosti měli pramálo zkušeností. Učili se v podstatě nový druh operativní práce odzdola, nesměli používat žádné policejní databáze a systémy, získávali informace z veřejných zdrojů. Teprve se seznamovali s tím, kdo je kdo, a učili se vztahové vazby politiků, byznysmenů, lobbistů a podobně. A právě tito politici, ale především lobbisti, je až mnohem později dovedli k osobě Nagyové.“
Závěrem, aniž bychom vyzrazovali všechny detaily, nechme Roberta Šlachtu zdůvodnit samotný zásah. Ten nastal dříve, než tým plánoval. Proč? „Musíte si znovu uvědomit, že ta akce měla proběhnout o dva dny později. Měli jsme kompletní plán realizace, pětatřicet týmů vybavených konkrétními úkoly, jmenovitě. Ale když jsme najednou viděli, že Rittig se chystá do Monaka, Janoušek odjíždí po D1, vyhazuje mobil, a ke všemu Boček letí do Španělska, museli jsme jednat okamžitě.“
Co dál? Panická hrůza tehdejšího policejního prezidenta Červíčka (v odposleších je často označován jako Jablíčko), nyní usazeného na Královéhradeckém kraji, děs v očích Petra Nečase, nechuť ministra spravedlnosti Blažka, rázný přístup prokuratury v čele s Ivo Ištvanem.
Závěrem materiálu vzpomeňme ještě jednu událost. Ta dokresluje jeden ze sjezdů ODS. O žertovnou vzpomínku z natáčení rozhodně nejde.
„Sice se bavili konspirativně, ale bylo to jasný, že Boček (ODS, bývalý náměstek ministra zemědělství) nese úplatek sedm milionů těm konkrétním poslancům. Nazývali to 'vánoční ozdoby‘, pak zase 'pizza‘, ale nakonec si přímo domlouvali, kdo kolik dal. Kolik Rittig, kolik další, vycházelo to na těch sedm milionů.“ Pro koho měly být a jak celá věc dopadla?
Knihu 'Šlachta – Třicet let pod přísahou' vydává nakladatelství Universum.
reklama