Kvitová po výhře žertovala: Aspoň trenér by mohl zatleskat. A nic!
by Miroslav NěmýTři měsíce bez zápasů jsou pryč. Konečně. A Petra Kvitová už si navíc oživila už i radost z vítězství, když na turnaji O pohár prezidenta ČTS na úvod zdolala Barboru Krejčíkovou 7:6, 6:2. „Nemohla jsem čekat excelentní úroveň. Ale jsem ráda za vítězný konec - o ten jde vždycky,“ pronesla hlavní hvězda akce konané v areálu pražské Sparty.
Jako by byl svět zase o něco normálnější. Jistě, pořád musela na tiskové konferenci mluvit s rouškou, kvůli nařízením ji nemohl nikdo fandit z tribun… Ale aspoň se hraje. A to je přece důvod k dobré náladě.
„Říkala jsme si, že by aspoň trenér mohl zatleskat. A taky nic,“ usmála se Kvitová. „Bylo to zvláštní. Sama jsem se přistihla, že jsem se chtěla povzbudit, něco říct nahlas… A zasekla jsem se: Ne! Je to zdrženlivější. Mrzí mě, že se hraje je bez lidí.“
Lepší ovšem takový duel než žádný, že?
Tenis jsem hrála až ke konci zápasu, kdy už jsem cítila, jak to jde. Měla jsem první set urvat rychleji, ale jsem ráda, že to dopadlo dobře. Nakonec jsme předvedly docela dobrou úroveň. Bylo to celkem fajn.
Co jste vlastně čekala?
Docela jsem se bála hrát bez lidí, protože publikum je nejdůležitější, žene mě hodně dopředu. Ale když to porovnám s tréninkovými body, tak jsem předvedla úplně jiný výkon. Těšila jsem se na organizátory, na vás novináře; na to, že uvidím všechny lidi pohromadě. Nějakou dobu už to trvalo. Tenis mám ráda a chyběl mi sám o sobě.
Vzplála ve vás okamžitě stará dobrá touha po vítězství?
Je jasné, že jsem chtěla vyhrát. Na druhou stranu to bylo během zápasu těžké. Stála jsem na returnu a říkala si: Tak se soustřeď! A ono to moc nejde. V důležitých momentech tam ta moje hra nějak byla. Ale do zápasového módu jsem se úplně nevybudila, je to hrozně zvláštní. Nevím, jak to mám popsat. Je to jo - a pak zase ne. Navíc když hrajeme jen Češky. Fakt zvláštní.
Pro všechny stejné?
V ruce to je, to spíš tělu trvá, než se rozjede. Proto si myslím, že mladší to mají o něco snazší. Ti jedou pořád, já ne.
Jak jste tedy trávila týdny bez tenisu?
Udržovala jsem se cvičením a běháním, to mi půl dne zabralo. Když se do toho pomalu zase mohlo začít hrát, měla jsem program na dopoledne i na odpoledne. Předtím jsem si užívala domov. Je těžké to popsat, protože jsem vlastně nedělala vůbec nic. Nějak jsem vyplnila čas: četla si knížku, dělala něco v bytě, koukala na filmy. Spíš odpočívání.
A teď jste zpět na kurtu. Dvě výhry od první trofeje v nové éře.
Já jsem ráda, že jsem vůbec nastoupila a vyhrála první zápas, dál to neřeším. Chápu, že se ode mě tady očekává vavřín, ale já jsem skoro netrénovala. Takže žádná očekávání nemám.