Učitelka Pavla Uhlířová: Po třech dnech mi došlo, že mi žáci chybí

Jak těžký nebo naopak snadný pro ní byl přechod na online výuku, jak vypadá, čím ji trápí žáci a mnoho dalšího prozradila Pavla v rozhovoru.

ON-LINE repotáž o koronaviru najdete ZDE

„Koronavirový stav“ se dotkl snad všech povolání. Jak moc velká změna to byla?
Vzhledem k tomu, že patřím do generace, která už prošla základním vzděláním v oblasti počítačové gramotnosti a že jsem počítačový uživatel – samouk, který když má problém, hledá pomoc nejbližší na internetu a nové poznatky zkouší metodou pokus-omyl, pokus- vyšlo to, nebyl pro mne až takový problém přesunout výuku do on-line prostředí. V porovnání s mými staršími kolegyněmi mám v tomto výhodu. Téměř všechny učebnice, které ve výuce používám, mají digitální podobu. Materiály, které si pořídím v knižní podobě, jsem schopná si sama do digitální podoby převést. Velká změna to byla v oblasti sociálních interakcí. Člověk přichází se žáky do každodenního kontaktu, je zvyklý na jejich reakce při hodinách, žasne nad tím, jaké bizarnosti či originální nápady je žák schopný při hodině vymyslet a najednou… Čtyři zdi vlastního bytu, ticho, svit monitoru a komunikace přes emaily okleštěná od veškerých projevů a emocí dětské duše. Po třech dnech mi došlo, že mi žáci chybí, a že i když na svou práci někdy nadávám, naplňuje mě a „klasickým“ způsobem ji dělám ráda.

Dostali jste jako učitelé nějaký manuál, nebo vedení nechalo na vás, jak budete vyučování na dálku realizovat?
Vedení naší školy se rozhodlo v krizovém stavu pro zadávání úkolů formou pravidelné emailové komunikace. Do čtvrteční půlnoci musím úkoly na další týden zaslat třídnímu učiteli, ten je spolu s úkoly z ostatních předmětů následující den odešle zákonným zástupcům žáků. Ti žáci, kteří nemají možnost on-line spojení se školou, dostávali vytištěné úkoly poštou, nyní po uvolnění opatření si materiály vyzvedávají ve vrátnici školy. Vypracované úkoly po žácích zpátky nevyžaduji, ale kdo chce vědět, jak na tom je, práci samozřejmě zaslat může nebo ji může zanechat ve vrátnici školy, kde si ji pak osobně vyzvedávám. Po 14 dnech v karanténě jsem se doma začala nudit a pouze slovní přípravy zasílané emailem mě nebavily. Začala jsem sama proto hledat možnosti, jak se se žáky spojit. Možností pro dálkovou výuku je mnoho, ale nakonec po několika zkušebních spojeních na různých platformách se spojení přes Skype ukázalo jako nejlepší, jak pro mě, tak pro žáky. První hodiny byly z řad žáků takové nesmělé, báli se odpovídat, mluvit, ale postupně se „otrkali“ a jak jsem zjistila, začali se scházet ve svých soukromých skupinách, nebo se připojují do „místnosti“, kde hovor probíhá, i dříve a než se připojím, stačí si vyměnit informace, které mě, jako učitelce, nejsou přístupné, a které raději asi ani slyšet nechci.

Šlo vyučovat online u všech tříd? Tedy i u prvního stupně?
Vyučování on-line bylo dobrovolné a oslovila jsem hlavně žáky z druhého stupně. Na prvním stupni učím „třeťáčky“ a vzhledem k tomu, že vím, jak pracují v hodinách, nedokážu si představit nějakou výuku on-line i vzhledem k potřebě střídat různé aktivity během výuky. Na druhém stupni se mi podařilo v rámci skupin českého jazyka dát dohromady dvě třídy, se kterými se stýkáme dvakrát a třikrát týdně. Ze sedmého ročníku o výuku on-line projevili zájem pouze dva žáci, což jsem vyhodnotila jako časově neefektivní. Každopádně všichni žáci mají možnost mě oslovit a po domluvě jsem ochotná jim látku vysvětlit v soukromém hovoru.

Setkala jste se se záškoláctvím? Myslím ve smyslu, že by se někdo omlouval, že mu nešel internet, rozbil se počítač a podobně?
Stává se to poměrně často, že se mi děti omlouvají, že se jim nešlo připojit. Ale jak jsem za tu dobu stačila vypozorovat, je to dáno spíše kvalitou internetového připojení žáků či přetížeností sítě v určitých časech během dne. Občas jsem nucená přesunout výuku na jinou hodinu, protože by z výuky nebylo nic. Většinou s tím žáci nemají problém a připojí se i po změně. Účast na hodinách je dobrovolná a nedělám si iluze, že všem žákům, kteří se připojují, se vždy chce. Takže účast na hodinách je čistě v jejich rukou a kdo se chce dozvědět něco navíc, co např. v učebnici literatury nenajde, připojí se. Bohužel mám ale i tu zkušenost, že jedna žákyně doma rodičům nalhala, že mě online hodiny s nimi nebaví, že jsem on-line výuku zrušila a na on-line výuku prostě nechodí. Nebo se našli tací vtipálci, kteří nám při „hodinách“ Skype neustále přerušovali ukončováním hovoru nebo vyhazováním jednotlivých účastníků z „místnosti“, mě nevyjímaje. Informace přímo sdělená žáky, které toto chování při hodinách obtěžovalo a kteří se nebáli mi tuto informaci předat. Ale to jsou jen výjimečné případy. Ostatní se na on-line hodiny těší a o to víc, když jim na začátku sdělím, že si v posledních 10 -15 minutách zahrajeme naši oblíbenou hru Přines si svou knihu.

Jaký rozdíl je mezi náročností příprav na online výuku a na klasickou výuku ve škole?
Přípravy na on-line výuku jsou pro mě jednoznačně náročnější z hlediska času. To, co člověk zvládne připravit na klasickou výuku za hodinu, do on-line prostředí je to třeba dvakrát tolik času. A to nemluvím o absenci školního vybavení, kterým je např. školní tabule. Velmi často využívám při vysvětlování obrázky, myšlenkové mapy, které mám na běžné tabuli při výuce ve škole hotové do pár minut. Namalovat něco v počítačových programech chce značnou dávku šikovnosti a ve většině případů obrnění se trpělivostí než se finální výsledek podobá představě.

Jak konkrétně vám pandemie koronaviru změnila život?
Neřekla bych, že úplně změnila, ale donutila mě zamyslet se nad tím, co je v životě pro mě důležité, co je možné udělat jinak, co mi vyhovuje, co mě baví, štve, kam bych se chtěla posunout v rámci profesního zaměření, co mi chybí. Myslím, že nejen pro mě, byla toto potřebná doba k tomu se zastavit, zhluboka se nadechnout a začít přemýšlet o tom, co je k spokojenému životu skutečně důležité.

Koronavirová krize ukázala nové české hrdiny - zdravotníky, lékárníky, řidiče autobusů, prodavačky, pošťačky a další profese. Všichni zaslouží obdiv a poděkování. Deník je představuje v seriálu. Další příběhy hrdinů čtěte ZDE.