‚Donekonečna mi posílali nabídky, které nebyly bezbariérové.‘ Lidé na vozíku jen těžko hledají práci

Nepřesné informace v nabídkách pracovních míst nebo žádné bezbariérové vybavení. I to jsou výsledky průzkumu České asociace paraplegiků, který se věnuje situaci vozíčkářů na trhu práce. Lidé na vozíku podle něj necítí ani dostatečnou podporu státu.

„Do nekonečna mi posílali nabídky práce, které nebyly bezbariérové. Nikdo se tomu nevěnoval. Ve znění toho inzerátu bylo uvedeno ‚bezbariérové není‘, ale jakmile tam bylo slovo bezbariérové, tak to nikdo neřešil,“ popisuje vozíčkářka Šárka Holasová z Prahy, které se zaměstnání opakovaně nepodařilo sehnat.

V podobné situaci se ocitl i Petr Zeman z Vrchlabí. „Já protože jsem kvadruplegik, tak jsem měl i problém být někde zaměstnán, protože když jsem vznesl dotaz, třeba přímo na úřad práce, tak mi bylo řečeno, že jsem v podstatě nezaměstnatelný, že nejsem schopen vykonávat žádnou činnost. Pokud je někdo „kvadru“ (ochrnutý na všechny čtyři končetiny), tak dostane tuhle nálepku, což samozřejmě není pravda,” vysvětluje.

Petr Zeman má přitom zkušenost i z druhé strany - a to s prací ve firmě, která se zabývá vyhledáváním a vytvářením pracovních příležitostí pro zdravotně postižené.

Motivace

Vozíčkáři se v průzkumu shodli, že by ocenili, aby jim stát při uplatnění na trhu práce vycházel více vstříc. Podle ředitelky České asociace paraplegiků Aleny Jančíkové české zákony bohužel nenahrávají tomu, aby vozíčkáři do práce šli a práci si udrželi. Většinou podle ní totiž mají tak nízký příjem a setkávají se s bariérami (například chybějící toaleta pro vozíčkáře nebo nevyhovující prostorové řešení pracoviště), že jejich úsilí neodpovídá tomu, aby v té práci vydrželi.

Podle Jančíkové je problematické, že stát vozíčkáře nemotivuje finančně, například řešením, kdy by s počtem odpracovaných let v invalidním důchodu rostla i výše invalidního důchodu.

S tím ale ministerstvo práce a sociálních věcí nesouhlasí. Jak řekla Radiožurnálu mluvčí resortu Kristýna Křupková, smyslem invalidního důchodu není motivovat osoby se zdravotním postižením k ekonomické aktivitě, ale alespoň částečně nahradit příjem, o který člověk přijde kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu.

Stát teď taky podporuje vozíčkáře třeba pro ně nezbytným příspěvkem na dopravu. Pokud jde o změnu výše procentní výměry invalidních důchodů, může k ní podle zákona o důchodovém pojištění dojít pouze při změně stupně invalidity. Zákon o důchodovém pojištění přepočet invalidního důchodu za dobu souběžně vykonávané výdělečné činnosti neumožňuje. Doba pojištění, včetně výdělků, získaná v době pobírání invalidního důchodu je ale zohledněna v budoucnu při posuzování nároku na starobní důchod.

Vysokoškolské vzdělání

Celkem stát přispívá na podporu postižených na chráněném trhu práce přes sedm miliard korun. V této částce je ale zahrnutá podpora pro všechny osoby se zdravotním postižením v Česku. Ke konci letošního dubna jich v evidenci bylo asi 35 tisíc - což je 14 procent ze všech nezaměstnaných. Úřad práce je eviduje jako jeden celek a pro tyto lidi přispívá třeba na pracovní pozice.

„Osoby se zdravotním postižením patří mezi skupiny uchazečů o zaměstnání ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností. Úřad práce jim proto věnuje zvýšenou péči a také poskytuje příspěvky na podporu jejich pracovního uplatnění,“ vysvětluje jeho mluvčí Kateřina Beránková.

Podle úřadu práce jde nejčastěji například o pozice montážních dělníků, pracovníků v úklidových službách, call centrech nebo v ostraze. Jak vyšlo z průzkumu asociace paraplegiků, i vozíčkáři s vysokou školou se setkávají hlavně s nabídkou pozic pro lidi se základním nebo středoškolským vzděláním. V kombinaci s dalšími problémy při shánění práce to pak lidé na vozíku někdy vzdají.

„Oni nás ani neberou vážně. Mě tak odradili, že jak jsem si ještě před půl rokem říkala, že nemůžu být bez práce, tak si to teď hodně rozmýšlím,“ potvrzuje vozíčkářka Šárka Holasová.

Raději poplatek

Každý zaměstnavatel s víc než 25 zaměstnanci má ze zákona povinnost dát práci i lidem se zdravotním postižením. Zákonem daný podíl je čtyři procenta. Kromě vytváření pracovních míst pro osoby s postižením mohou zaměstnavatelé povinnost splnit taky odebráním výrobků z chráněného trhu nebo odvodem peněz do státního rozpočtu. Zaměstnavatelé podle ředitelky asociace paraplegiků Jančíkové nejčastěji volí formu finančních odvodů.

„Co já mám tu osobní zkušenost, tak zaměstnavatelé radši zaplatí ten poplatek, než aby hledali člověka se zdravotním postižením, zaučovali ho a dávali mu hodně energie na to, aby to zvládnul,“ říká.

Místa se snaží vozíčkářům zajistit taky přímo Česká asociace paraplegiků. Například tento týden otevře další pobočku svého dobročinného bazaru, kde vozíčkáři pracují a funguje taky jako tréninkové centrum. Do průzkumu asociace se zapojilo asi 150 lidí. To je podle tvůrců průzkumu dostatek lidí vzhledem k jejich společným specifickým potřebám.