Letní shakespearovské slavnosti v Ostravě by mohly vyjít, věří herec Fišar

Omezení jej jako řadu jiných zaskočila ze dne na den. „Zdánlivě vzdálená hrozba se přiblížila nečekaně rychle. Stejně tak nečekaně rychle jsme přestali hrát, přitom naše premiéra Gogolova Revizora byla na spadnutí, v její den vše skončilo,“ říká známý herec v rozhovoru pro MF DNES.

Bude se tato inscenace ještě hrát?
Máme ji kompletně nazkoušenou, odehráli jsme i veřejnou generálku, i když jen pro pár diváků. Revizor měl mít premiéru 12. března, nakonec ji bude mít, pokud vše půjde dobře, 24. října. Tedy po sedmi měsících.

Přestože tento váš poslední kus skončil zatím takto nešťastně, zkoušíte dál?
Ano, začali jsme v květnu zkoušet komedii Testosteron, která měla mít původně premiéru 11. června. Nakonec bude premiéra 10. října, tedy dříve než Revizor. Vzhledem k tomu, že jsme čtyřsouborové divadlo, na podzim bude následovat jedna premiéra za druhou.

Hrozí ale druhá vlna epidemie, může se podle vás stát, že nakonec na hraní nedojde?
Stát se může ledacos, ale kdybychom takto předem uvažovali, tak bychom neudělali vůbec nic. Navíc se nám zkrátily divadelní prázdniny a nastupujeme všichni už 3. srpna.

Na rozdíl od některých vašich kolegů na volné noze máte za sebou zázemí státem podporované instituce, takže jste zatím „v klidu“?
Zatím jsme relativně „v pohodě“, k žádnému snižování platů nedošlo. Vedení divadla má jistě problémů ohledně finanční ztráty dost. Na druhé straně, pokud to mohu laicky posoudit, odpadají některé náklady na provoz, například světla, neplatí se hosté... Ale chápu, že podstatné je to, že nejsou žádné tržby za neodehraná představení.

Nakolik vám chybí diváci?
Pár dní volna člověk rád ocení, ale pokud je tento stav poněkud delšího rázu, tak si hledáte náhradní řešení. Daleko více je času na čtení, na různé úklidy, jak fyzického rázu, tak i na ty uvnitř, v duši. Divadlo ovšem chybí po všech stránkách, chybí nejen diváci, ale i kolegové. Sešli jsme se po delší době všichni až začátkem května. V Testosteronu nás zkouší jenom sedm, takže vlastně malá část souboru. To, že po každém představení ještě posedíme u dobrého moku, mi schází také a hodně.

Nějaké jiné alternativy nepřicházely v úvahu? Třeba herci z Divadla Mír, stejně jako Divadelní soubor Petra Bezruče nebo Komorní scéna Aréna rozjeli online vysílání na internetu.
Ano, kolegové využili této možnosti. Naše divadlo přes YouTube pouští záznamy starších inscenací. Já jsem měl mimo divadlo rozjednaných několik věcí, ale všechny byly zrušeny z důvodu větší kumulace lidí.

Jak jste zvládal tak dlouhou dobu vládou vyhlášené a doporučené izolace?
Někomu samota vadí strašně moc, ale já si zase na ni nemohu tak stěžovat. Měl jsem možnost zhlédnout řadu vynikajících filmů, dokumentů, ale i starších záznamů významných sportovních akcí. Vrátil jsem se k mnoha knížkám, k Zweigovi, Thákurovi, Havlovi, Čapkovi. Můj milovaný Karel Čapek je a navždy bude aktuální. Když si vezmu tuto pandemickou situaci, tak se ukazuje, že jeho Bílá nemoc je opravdu nesmrtelné dílo, i když psána byla pochopitelně v jiném kontextu. Bylo by ovšem trochu morbidní ji nasadit právě v této době. Splatil jsem si také velký čtenářský dluh. Věděl jsem o knize Alberta Camuse Mor dávno, ale prostě jsem se k ní dostal až v době, kdy byla situace u nás nejhorší. Dílo úžasné, aniž bych ovšem byl sebemrskačský typ.

Zasáhlo vás osobně vyhlášení vládních omezení ohledně cestování nebo možnosti vídat své blízké?
Samozřejmě, měli jsme jet s manželkou do Řecka, krásné je alespoň to, že v Testosteronu hraju Řeka Stavrose. Navíc bylo pro mne smutné jakékoliv omezení v cestování, protože mám maminku i sestru v Praze. Stejně tak bylo nepříjemné omezení vídat se se svými potomky a jejich dětmi, když zaznělo doporučení, aby se s námi staršími nestýkali. Teď už se to vše naštěstí mění.

K divákům se ale „podíváte“ až po prázdninách?
Věřím, že to bude dříve, protože by opravdu mohly vyjít Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě, které začnou koncem července. Dlouhodobě na nich s ostravským týmem složeným z herců napříč zdejšími scénami, ale i odjinud, hrajeme Komedii omylů a Zkrocení zlé ženy.

O vás je známo, že jste velkým milovníkem poezie, zvláště jejího přednesu, neuvažoval jste o změně povolání, kdyby třeba na podzim to divadlo nevyšlo?
V některých věcech jsem pesimista a taková situace, že divadlo bude delší dobu uzavřeno, může nastat. I za normálních okolností stačí, aby jeden kolega dostal chřipku a záhy ji může mít i celý soubor. Na podzim by se ta situace mohla vyhrotit vlastně na druhou. Ale nemalujme čerta na zeď. Nejvíc zavření divadel odnesli kolegové, kteří jsou na volné noze. Je mi jich líto, ale snad se vše začíná obracet k lepšímu. Ovšem doteď se mi vybavuje projev Miloše Zemana, kde své invektivy zakončil „radou“ pro herce, ať navštěvují domovy důchodců. V té době byly ovšem návštěvy dávno zakázány. Co k tomu dodat? Především menší divadla mohou mít problémy. Nejde jen o herce, důležití budou i diváci. Možná to bude podobné jako první roky po revoluci, kdy lidi zajímalo divadlo jinde, na ulici. Přesto věřím, že nakonec přijdou a vše se bude v dobré obracet.