https://1gr.cz/fotky/idnes/20/053/r7/SPM83955e_25ching_eva_mom_takes_photo_ov_eva.jpg
Z filmu Pátrání po Evě | foto: DAFilms.cz

RECENZE: Jsem sexuální pracovnice, hlásá hrdinka filmu Pátrání po Evě

by

Není divu, že online projekce jejího portrétu vyžaduje od zákazníka potvrzení plnoletosti. Pětadvacetiletá Eva Collé pochází z Itálie, žije v Berlíně, své profesi říká sexuální pracovnice, lidské soukromí označuje za přežitek a vlastní bytí vystavuje na internetu do sebemenších detailů svého těla. 

Snímek, jenž se dostává k publiku díky jihlavskému festivalu dokumentů, natočila Pia Hellenthalová v podstatě jako výraz rebelie proti většinové společnosti. Jenže má to dvojí háček: jednak je člověk odkázán výhradně na tvrzení zjevné exhibicionistky, jednak se nahoty brzy přesytí - a víc tu není.

Pátrání po Evě se zkrátka tváří jako hluboká sonda do duše rozervané ženy, ale ve skutečnosti dělá reklamu prostitutce a narkomance, která dobře odhadla, jaký druh šoku se ve virtuálním prostředí prodává. 

https://1gr.cz/fotky/idnes/20/053/vidw/SPM83955e_25ching_eva_mom_takes_photo_ov_eva.jpg
https://1gr.cz/fotky/idnes/20/053/vidw/SPM83955f_7_searching_eva_girls_in_bathtub.jpg
https://1gr.cz/fotky/idnes/20/053/vidw/SPM83955d_2_searching_eva_pink_dress_selfie.jpg

„Rozhodla jsem se ukázat svůj život,“ pyšní se, ale nemá co ukazovat než prázdnou pózu. „Tvůj život je tak cool a zajímavý jako nezávislý film,“ píší jí obdivovatelé; přitom se slévá v jednu nekonečnou smyčku sdělení z dívčího deníku: „17. září jsem zažila orgasmus.“

Ve sprše, v posteli, před zrcadlem, na pláži, ve více či méně aranžovaných záběrech se Eva prostě jenom dráždivě předvádí a s fanoušky pak na síti řeší, jestli je vyzáblá, jak má dlouhé nohy nebo proč mění účes, případně dostává otázky typu „Spím s muži, ale masturbuji u lesbického porna; je to normální?“

Pátrání po Evě

Režie Pia Hellenthalová, účinkuje Eva Collé

Hodnocení­: 50 %

Na rozdíl od českého projektu V síti, který sexualitu na internetu využil k bohulibému odhalení lovců dětí, se Pátrání po Evě nemá čím zaštítit; natolik je jeho aktérka pohlcena pouze sama sebou. 

Jisté alibi si film opatřuje citacemi vzkazů, zda se za ni rodiče nestydí a kdy konečně zkusí „normální život, lásku, práci“. Ovšem i smutek samoty se tu inscenuje uměle, takže z okázalé přehlídky alternativní svobody bez cíle i užitku přepadne člověka paradoxně stesk po panickém komerčním hrdinovi.