Komentář Dušana Šrámka: Zemanovo justiční překvápko

Když začátkem roku udělovala Česká advokátní komora cenu Právník roku, získal ji v kategorii Trestní právo první místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu Robert Fremr. V justiční bublině se to chápalo tak, že ocenění má být jakousi slavobránou, kterou má vstoupit do čela Nejvyššího soudu. Nakonec je vše jinak.

Během tří měsíců od nástupu bývalého předsedy NS Pavla Šámala na Ústavní soud přišla i jména dalších adeptů. I když se jméno soudce Petra Angyalossyho začalo objevovat jako poslední a přílišné šance se mu ve střetu s daleko známějšími jmény nedávaly, nakonec to byl on, koho si prezident Miloš Zeman vybral, aby příštích deset let řídil jeden ze dvou nejdůležitějších soudů.

Až do jmenování se dařilo Zemanovi jméno nového předsedy tajit i před odbornou veřejností. Jaký je to rozdíl mezi jmenováním několika ústavních soudců, které Zeman řešil po svém nástupu do funkce. Ještě před oznámením nominace koloval jejich seznam, který se jen v detailech lišil od konečného jmenování.

Okolo každého ústavního soudce probíhala jednání, v nichž se svými návrhy za hlavou státu chodila „velká justiční čtyřka“: Pavel Rychetský jako předseda ÚS, Pavel Šámal jako předseda NS, Josef Baxa, předseda NSS, a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Konzultace se pak prezidentovi vrátily jako bumerang, když jej a jeho hradní poradce Baxa obvinil ze snahy vyměnit jeho případné vedení ÚS za ovlivňování některých kauz. Podobným dohadům se chtěl nyní prezident vyhnout.

Brno, které má monopol na vrcholky justiční moci, je zvláštní území, které si postupně rozparcelovaly různé soudcovské skupiny. Jmenováním nominanda, který do těchto partiček nezapadá, se Zeman snažil tento kartel rozbít. A to i za cenu, že tím vzbudí jiné spekulace. Netransparentnost rozhodnutí už stihla kritizovat Soudcovská unie či bývalá předsedkyně NS Iva Brožová. Není divu. Angyalossy při jmenování bezelstně přiznal, že s prezidentem mluvil pouze jednou, na rozdíl od kancléře Mynáře.

Do jmenování předsedy NS nemluví hlavě státu Senát ani ministr spravedlnosti. Na rozdíl od předsedů nižších soudů či ústavních soudců. Do prezidentské pravomoci nemůže zasahovat ani soudcovská rada NS. Jmenování předsedy NS je ve výlučné prezidentské pravomoci a není omezeno ani jakýmikoli dosavadními kariérními funkcemi, odslouženými lety či dosavadní odbornou publikační činností. Je otázkou, zda by výlučná kompetence u tak významné justiční funkce měla být zachována i do budoucna.

Autor je redaktor serveru Česká justice