Test Toyota C-HR 2.0 Hybrid (2020) – Japonci mohou otevřít další šampaňské
by Luboš SrbOdvážný, futuristicky laděný crossover, který jako by do stáje Toyoty snad ani nezapadal, nebyl jen bláznivou střelou do neznáma, ale vlastně dost dobře promyšlenou trefou do černého. Nová generace Toyota C-HR Hybrid (2020) odstraňuje asi ty největší nedostatky předchůdce a ukazuje, že někdy se zcela nový přístup může vyplatit mnohem více, než jen sázka na jistotu. Více se dozvíte v našem dnešním testu!
Kapitoly článku:
» 1. Úvod a příběh vozu, Design a interiér
» 2. Jízda a spotřeba, Závěr
Když jsem model C-HR testoval před třemi lety, byl jsem s ním hodně spokojený. Možná proto, že patřím do cílové skupiny, což jsou řekněme mladší generace, které už chtějí od auta něco trochu jiného a vítají každý pokus o modernizaci či extravaganci, než je usedlý konzervatismus nebo neustálé zakládání si na nějakých tradicích. Možná to ale bude i proto, že jsem shodou šťastných i méně šťastných okolností vystřídal již čtveřici těchto modelů, u obou generacích přesně po dvou kusech. Měl jsem tedy trochu více času na seznámení a pořádné vyzkoušení tohoto vozu, který si to podle mě rozhodně zaslouží.
Na úvod je ještě určitě důležité poznamenat, že když před lety Toyota přišla s první generací C-HR, bylo to jako blesk z čistého nebe. Auto takových odvážných až futuristických tvarů můžeme běžně potkat spíše na autosalonech jako pouhé předprodukční koncepty, nikoliv hotové finální verze, které se již sériově vyrábějí a běžně prodávají. Japonci se však rozhodli, že tímto způsobem zkusí ulovit nové zákazníky, kterým by se klasický design nemusel líbit.
A povedlo se. Přes 400 tisíc prodaných C-HR jen po Evropě, převážně v hybridní variantě a většinou pro zákazníky, kteří ještě Toyotu nikdy neměli, to je jasný úspěch. A co pokračování? Japonci mohou opět otevírat šampaňské, protože nový model přichází ve výkonnější motorizaci, se kterou už to bude i na delší cestování, a také konečně dostal modernější multimediální systém s využitím smartphonu, který snadno k autu připojíte přes Android Auto a Apple CarPlay. Nové C-HR je tedy nyní autem téměř bez chyb, tedy rozhodně bez těch výraznějších.
Design a interiér
Na futuristickém designu toho nebylo potřeba mnoho měnit, spíše jde jen o menší změny kosmetického rázu. Nová Toyota C-HR má méně ostrých hran a působí tak nějak víc moderně a naopak méně mimozemsky. Každopádně lidé se za ni budou stále otáčet, protože podobné tvary nejsou u aut na silnicích běžné.
Odvážné tvary začínají hned u masky a přes pohlednou siluetu ve stylu kupé se táhnou až na konec auta a vše podtrhuje upravdu netradiční zadní strana vozu, kterou na dálnici poznáte klidně na kilometry daleko. Nemluvě o barevných variantách, která zpestřují celkově opravdu povedený design Toyoty.
Že ovšem nejdou věci jako krása a praktičnost tak úplně k sobě, se ukázalo už u zadních dveří první generace C-HR a platí to i u nového modelu. Ty jednak mají kliky zvenku umístěné hodně vysoko, což může být pro mnohé neautomobilové fanoušky trochu oříšek je vůbec najít, tak také jde o horší výhled z vozu přes již výrazně zmenšená zadní okénka nebo více než jen náznaky pocitu stísněnosti. Jako městský crossover však C-HR svou práci splní a odveze klidně rodinu se dvěma menšími dětmi. I zavazadlový prostor s kapacitou 358 litrů by mohl postačit. V případě větších a náročnějších dětí nebo pokud by došlo na převážení více než dvou dospělých, už to nebude na nějaké větší cestování tak úplně ono.
Pokud jde ale o cestující, kteří sedí na předních sedačkách, tady o prostor či pohodlí rozhodně nebude nouze. Elektronicky se dá nastavit přesně požadovaná poloha ve všech směrech, což i s přičtením vyššího crossoverového podvozku znamená velmi pohodlné nastupování a vystupování. Samozřejmostí je vytápění předních sedaček, ale také koženého volantu. Ten patří mezi další povedené součásti vozu.
Infotainment pak prošel výrazným a popravdě hodně potřebným vylepšením. V dnešním 21. století už je potřeba mít pořádně funkční dotykový displej, snadnou možnost spojení auta se smartphonem, nebo přímo mobilní aplikaci do chytrého telefonu. Toyota tohle vše konečně nabízí. V případě centrálního dotykového displeje v autě jde o 8palcové řešení se základními tlačítky po stranách, což za mě funguje velmi dobře, ale člověk se musí nejdříve zorientovat, aby zjistil, co kde vlastně najde. Na jednoduchosti a intiutivním ovládání by tedy ještě mohla automobilka zapracovat. Odezva je ale konečně dobrá.
A co ještě lépe, po připojení smartphonu přes Android Auto či Apple CarPlay můžete své auto lépe propojit se smartphonem a získat tak na velkou obrazovku například Google Mapy, Apple Music, ale i další šikovné aplikace, včetně například možnosti hlasového ovládání přes asistentku Siri konkrétně u Applu. Snad jen, kdyby už příště propojení fungovalo i bez kabelu, jak to umí jiné značky.
A pokud jde potom ještě o aplikaci do telefonu, přes myT můžete jednoduše na dálku sledovat, kde je vaše auto zaparkované, jakou jste u něj měli spotřebu, nebo sledovat i další důležité informace ohledně servisu apod. Největším zlem už je tak akorát malý displej za volantem mezi budíky, který se stále ovládá opravdu velmi složitě, když musíte přepínat mezi miliardou obrazovek, abyste se dostali k požadované informaci. Tady by se takový Steve Jobs vyřádil.
Pokračovat ve čtení – kapitola 2 »
Kapitoly článku:
» 1. Úvod a příběh vozu, Design a interiér
» 2. Jízda a spotřeba, Závěr