Fenomén a úkaz Sáblíková. Podobná éra se už nebude opakovat, říká šéf svazu - Seznam Zprávy

Zprávy
»
Sport
»
Fenomén a úkaz Sáblíková. Podobná éra se už nebude opakovat, říká šéf svazu

Fenomén a úkaz Sáblíková. Podobná éra se už nebude opakovat, říká šéf svazu

Jakub Burian
14. 2. 18:30

V roce 2007 vyhrála v Salt Lake City svoji první zlatou medaili z mistrovství světa. O třináct let později si zde Martina Sáblíková pověsila na krk tu s pořadovým číslem 21. „Zažíváme éru, která se už nebude opakovat,“ říká předseda Českého svazu rychlobruslení Josef Nechutný. V rozhovoru pro Seznam Zprávy navíc rozebral situaci kolem plánované výstavby rychlobruslařské haly v Hlinsku či to, kdo všechno stojí za fenomenálními úspěchy Martiny Sáblíkové.

Jedenadvacátá zlatá medaile ze světového šampionátu. Jak to zní v uších předsedy svazu?

Je to naprosto neuvěřitelné a podle mě historicky těžko opakovatelné. Myslím si, že zažíváme éru, která se už nebude opakovat.

Máte tím na mysli pouze rychlobruslení nebo český sport obecně?

V rychlobruslení zcela určitě. Co se týče českého sportu jako celku, tak bych nerad dělal závěry, protože i v historii jsme měli spoustu dalších famózních sportovců. Martina je fenomén a úkaz, který se rodí jednou za několik desítek let. Netroufám si odhadovat, jestli ji ještě někdo překoná. Podívejte se na lyžování, Stenmarkův rekord ve slalomu se zdál dlouhá léta také neotřesitelný a Mikaela Shiffrinová ho nakonec překonala v úplně jiné konkurenci a o několik let mladší.

Ve spojení s úspěšnými sportovci se prakticky vždy mluví o výjimečné dávce talentu. Jak moc je talent důležitý v rychlobruslení?

Trochu ho tam samozřejmě musí být. Ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že Martina má talent na všechny sporty. Začínala u basketu, když sedne na kolo, tak vyhrává, viděl jsem ji hrát výborně tenis, střílet a takhle bych mohl pokračovat. Sportovní předpoklady vždy měla, ale stojí za tím zejména obrovské množství dřiny a práce.

Jak velkou postavou v rychlobruslařských dějinách Martina podle vás je?

Naprosto v ničem si nezadá s legendami typu Erica Heidena, Svena Kramera nebo Ireen Wüstové. Bavíme se o legendě olympijského sportu, a byť někdo možná občas zpochybňuje rychlobruslařskou konkurenci, tak jen probojovat se na olympijské hry je velmi obtížné.

Martině je 32 let. Čeho může v kariéře ještě dosáhnout?

Všechno vychází od hlavy a od toho, jak se člověk cítí, jak je spokojený a jak mu funguje tělo. Když jsou tyhle věci v pořádku, tak dokážou smazat mnohdy i velký věkový rozdíl, podívejme se koneckonců na Jaromíra Jágra. Takoví sportovci jsou v určitém smyslu geniální, a pokud to mají v hlavě správně nastavené, tak můžou být úspěšní velmi dlouho. To je případ i Martiny. Zároveň ovšem nechci říkat, že pojede na další tři olympiády, může se stát cokoliv a za rok skončí. Ale předpoklady pro sportovní dlouhověkost má výtečné.

Jaká je role Českého svazu rychlobruslení v její přípravě a výkonech?

Snažíme se, aby ona i celý tým měly pro trénink a fungování odpovídající podmínky, což při absenci rychlobruslařské haly v Česku je často složité. Aby mohla Martina podávat špičkové výkony, potřebuje mít kolem sebe tým lidí, kteří s ní trénují a starají se o ni. Ona je zase na oplátku svým přístupem neustále táhne směrem vzhůru.

Jak velký je tenhle tým?

Trenér Novák, fyzioterapeut, doktor, kondiční trenér a skupina závodníků, ve které je například i Nikola Zdráhalová.

Ta skončila mimochodem na stejné trati ve čtvrtek čtrnáctá a vylepšila si osobní rekord.

Říkat o ní, že je součástí skupiny Martiny Sáblíkové, je vůči ní trochu nespravedlivé, ale obě dvě si neuvěřitelným způsobem pomáhají. Jsem šťastný za to, jak se Nikola zlepšuje, což je z velké míry zásluha Martiny a jejích rad. Jak je skvělá závodnice, tak si myslím, že bude i parádní trenérka. Na druhou stranu má však Nikola značný podíl na kvalitních trénincích a výsledcích Martiny.

Jaký je stav současného českého rychlobruslení, odhlédneme-li od úspěchů Martiny Sáblíkové?

Z důvodu absence tréninkové dráhy v Česku nemůžeme v příštích letech očekávat nějaký rapidní nárůst nových členů, to je fakt. Každý reprezentant tráví od juniorského věku významnou část roku mimo domov, což je velmi náročné jak pro něj, tak pro jeho rodinu. Jezdí se trénovat do německého Inzellu, italského Collalba, využívá se ještě Erfurt v Německu a polský Tomaszów. Tenhle faktor nás zkrátka trochu brzdí.

A je tu něco, co vás v poslední době z hlediska vývoje sportu potěšilo?

Na začátku letošní sezony jsme uspořádali historicky první mistrovství republiky v hale. Konalo se v už zmíněném Tomaszówě a zúčastnilo se ho zhruba padesát dětí, což byl nádherný pohled.

V minulém roce prosákla na veřejnost informace o tom, že vypadá nadějně projekt rychlobruslařské haly v Hlinsku. Jak je na tom teď?

Je to stále ve stadiu příprav, ale všichni doufáme, že to dobře dopadne.

Proč právě Hlinsko?

Vzhledem k nadmořské výšce se nám to momentálně jeví jako nejlepší varianta. Zkušenosti z ciziny hovoří o tom, že klimatické podmínky hrají v tomto ohledu velkou roli. I Holanďané jezdí trénovat do Německa do nadmořské výšky, kterou doma nemají. Číňané postavili taktéž halu ve vysoké výšce a momentálně jdou ve světovém poháru raketově nahoru.

O jakých nadmořských výškách se tu bavíme?

Ideální by bylo postavit tu halu někde v 800 metrech, ale v takové výšce u nás neleží ani Špindlerův Mlýn. (smích) Jsme realisté, a tak doufáme v projekt v Hlinsku, které leží ve výšce zhruba 600 metrů nad mořem. Pro rychlobruslaře je každých 100 metrů znát.

Přináší s sebou současná situace a náročné tréninkové podmínky českých rychlobruslařů i něco pozitivního?

Podívejme se například na poslední olympiádu mládeže v Lausanne a na české medaile. Získali jsme cenný kov například v Big Airu, skikrosu, dívčím skoku na lyžích nebo třeba rychlobruslení. To jsou všechno disciplíny, pro které není Česko z pohledu tréninků úplně ideální. Tihle sportovci trénují hodně v cizině a jsou už od mládí zvyklí na odříkání. Jsou vytržení z domova, ze své komfortní zóny a pro další život a kariéru jsou připraveni daleko víc, protože jsou ochotní pracovat tvrději. Když už tomu tolik obětují, chtějí mnohem víc ukázat, že se to vyplatilo.

Český fanoušek se v průběhu let naučil rychlobruslařská jména jako Sáblíková, Zdráhalová nebo Erbanová. Proč nejsou tolik vidět čeští muži?

Kolikrát mi přijde, že jsou holky na sebe daleko víc tvrdší než kluci, což je paradoxní. Vezměte si ale nejúspěšnější české sportovce posledních několika let. S výjimkou Lukáše Krpálka jsou to vesměs samé ženy. Je to zajímavé, ale trochu to vypadá, jako bychom tu měli problém s individuálními sporty v mužském pojetí. Konkrétní důvody pojmenovat bohužel nedokážu, ale možná by to stálo za hlubší analýzu.