Komentář Martina Lobotky: Zbytečná panika centrální banky

by

Česká národní banka se stala první centrální bankou světa, která v roce 2020 zvýšila sazby. Že to bylo pro trh (i pro mě) překvapením, je vlastně slabé tvrzení. Byl to šok.

Z mé strany proto, že jsem pro takové rozhodnutí neviděl žádný důvod. A nejen já, to samozřejmě mnoho neznamená, ale ani samotný predikční tým centrální banky. Ani ekonomický vývoj, ba ani vyjádření většiny centrálních bankéřů takový krok prostě nenaznačovaly.

Předně – ekonomický výhled je všechno, jen ne proinflační. Německý průmysl koncem roku poklesl meziročně skoro o sedm procent, nové objednávky jsou meziročně skoro o devět procent níž. Tato slabost se začíná projevovat i v českém průmyslu, který meziměsíčně poklesl v říjnu, listopadu i v prosinci. Vývoj v průmyslu, rizika jako koronavirus a brexit, který v podstatě právě začíná, ba ani realitu velmi pomalu rostoucí (tudíž protiinflační) Evropské unie však ČNB v potaz příliš nebrala.

Nadto i samotná prognóza centrálních bankéřů vyznívá protiinflačně. Zaprvé ČNB čeká zpomalení meziročního růstu mezd na 5,5 procenta. Zadruhé kvůli lednovému posílení koruny vyhlíží pro další měsíce protiinflační působení dovozních cen. A to ještě koruna po zasedání posílila na dlouholeté maximum lehce nad 25 korunami za euro.

Prognóza navíc vůbec neindikuje potřebu dlouhodobější přísnější měnové politiky. Maluje stejnou měnověpolitickou „vlnku“ jako prognóza z listopadu 2019. Sazby mají v první polovině roku o něco vzrůst, ve druhé polovině roku zase klesat. Jenže zatímco v listopadu 2019 se většina centrálních bankéřů proti takovému „kvedlání“ vyvolanému teoretickým modelem postavila, o čtvrt roku později už ne. A to evidentně jen kvůli vyšší aktuální inflaci.

V tom případě ale ČNB zbytečně panikaří. Chápu, že inflace nad třemi procenty, aktuálně v lednu dokonce nad třemi a půl, tedy vysoko nad horní hranici cílového pásma, centrální bankéře netěší. Přesto ale není žádný důvod k obavám. Strach ze ztráty kredibility mezi obyvatelstvem je výsostně akademický. Drtivá většina populace nejenže nerozlišuje mezi dvouprocentní a tříprocentní inflací, ale ani neví, kde skutečná inflace je. A struktura inflace nenaznačuje hluboce zakořeněné poptávkové tlaky. Z celkové inflace jsou totiž skoro tři čtvrtiny tvořeny vůči repo sazbě imunními segmenty cen bydlení a potravin - včetně alkoholu a tabáku.

ČNB tedy upřednostnila pohled do zpětného zrcátka. Podle něj se však ani auto, ani měnová politika řídit nedají. Protože ekonomická realita vždy zvítězí, očekávám, že české centrální bance udělí již letos podobnou lekci, jako dala v roce 2011 Evropské centrální bance pod vedením Jeana-Clauda Tricheta. Lednový růst sazeb byl poslední a po něm bude následovat série snižování. Dost možná začne již poměrně brzy.

Autor je hlavním analytikem společnosti Conseq