Psycholog v rozhlase: Čeští muži zdegenerovali

Uznávaný psycholog Petr Šmolka se v pořadu Barbory Tachecí na Českém rozhlase Plus dotkl genderismu, feministických hnutí či oslabování role mužů. „To, co je škodlivé, je podle mě to, kdyby se vysloveně ty děti připravovaly v rámci svého anatomického pohlaví na nějakou specifickou roli. Viz takové ty jejich křiky, že kluci nepláčou a že kluci by měli být tvrďáci a ženy mají být krásné,“ pověděl Šmolka. Jsou rozdílné světonázory novým fenoménem?

reklama

Hostem pořadu Osobnost Plus na Českém rozhlase Plus byl Petr Šmolka, známý český partnerský poradce a psycholog. „Bude mít podle vás, pane doktore, to západní neoliberální hnutí včetně těch mnoha genderových přístupů nějaký dopad na společnost, nebo je to něco krátkého, co prostě přejde?“ odstartovala otázkou rozhovor moderátorka Barbora Tachecí.

„No, já si především myslím, že různá hnutí týkající se vůbec mezilidských vztahů, že paradoxně můžou u nás, protože jsme taková trochu švejkovina, mít kontraproduktivní dopad. My se pak snažíme o něco jiného. Když byly v módě, třeba ve Skandinávii, volné svazky, tak my jsme měli největší sňatečnost téměř na světě. Jestli těmi neoliberálními postupy máte na mysli takové to opatrné přešlapování v těch genderových záležitostech, nedej bože, abychom se k ženám chovali jako k ženám, tak to mám pocit, že přece jenom u nás zaplať pánbůh nehrozí,“ odpověděl Šmolka.

Moderátorka však poznamenala, že měla na mysli něco mnohem více extrémnějšího. „Že se dětem říká, nevaž se k žádnému pohlaví, rozmysli si, co vlastně jsi. Na některých britských školách ty unisex uniformy, aby děvčata neměla sukni, aby náhodou nebylo poznat, že to jsou děvčata, co si o tom myslíte?“

„Vy jste zmiňovala, že se věnuji této problematice asi padesát let, takže z toho se dá velmi snadno usoudit, že nepatřím zrovna mezi juniory v této oblasti, a já mám pocit, že pro nás nebo pro naši generaci je asi obtížné vstřebat, že se zpochybňuje to, co bývalo vždycky zvykem. Například to, že jsou jen dvě pohlaví, která se mohou docela příjemně propojovat a navzájem obohacovat, a teď představa, že bude chodba, na které bude třeba pět různých kabinek, pokud půjde o sociální zařízení, ta mě poměrně děsí, protože když tam někdo chudák přešlapuje a neví, do které z nich se vydat, protože se mu to nějak motá, tak to bude mít spíš negativní dopady,“ zodpověděl.

„Já jsem měla na mysli spíš to, když dětem se, a i to se stává, od dětství říká, nevaž se na žádné pohlaví, rozhodni se, co jsi. Pohlaví je věcí volby, nikoliv toho, jak se narodíš, tak pokládáte to za ryze škodlivou tezi, nebo vlastně může dát těm mladým nějakou formu svobody?“ upřesnila Tachecí dotaz.

„Já nevím, jestli je to svoboda, já mám za to, že to je ani ne tak plus, jako spíš něco, co může být pro ty děti matoucí. Ať je to, jak je, ony se stejně někdy dozvědí, ať proto, že jim to někdo prozradí, nebo proto, že si toho povšimnou samy, že jsou jisté anatomické rozdíly mezi pohlavími. Ono je to velmi zajímá tak kolem třetího roku věku. Začnou pátrat a teď najednou přijde informace, ty se nevaž na to, že vypadáš tak a tak, protože to může být úplně jinak. To, co je škodlivé, je podle mě to, kdyby se vysloveně ty děti připravovaly v rámci svého anatomického pohlaví na nějakou specifickou roli. Viz takové ty jejich křiky, že kluci nepláčou a že kluci by měli být tvrďáci a ženy mají být krásné, submisivní, vyhýbat se, a teď tomu, že jsou příliš feministické nebo že jsou příliš femini jako ženy, tak to může asi dělat neplechu. Já si myslím, že ono je to tak, že většinou tato hnutí, která se projevují velmi hlasitě, tak se projevují hlasitě proto, že jsou do jisté míry okrajová. Ti, co budou hájit existenci dvou pohlaví s výjimkami v tom, že je člověk determinován pohlavím, ještě neznamená, že se musí chovat podle předem daného modelu, takže to, že se toto zpochybňuje, že to pro ty děti je možná zátěž,“ dlouze popsal.

Tachecí na rozsáhlou odpověď poznamenala, zda si přesto Šmolka myslí, že se budou taková hnutí do budoucna marginalizovat, či naopak bude jejich význam posilovat. Odpovědí jí bylo, že u nás se začínají taková hnutí objevovat častěji, prý nejsme tedy rozhodně na vrcholu. Záleží totiž údajně na tom, co bude prezentovat skupina „normotvůrců“ pro dospívající děti, tedy jejich idoly.

„Taková ta potřeba osvobodit se od všeho, co se váže k pohlavní identitě, nemá ale racionální jádro, protože když se na to podíváme zpětně, tak k oběma pohlavím se vážou nějaká očekávání společenská, rodičovská. Znáte jistě řadu případů děvčat zničených, protože nemají děti a jejich rodiče strašně touží po vnucích a tak dále, těch případů je milion včetně toho, buď krásná, jsi žena. Rozumíte pak těmto trendům osvobozovacím?“ zeptala se Tachecí.

„Pokud to budete brát jako osvobozovací trend, pak jistě ano. Takové ty modely, ty stereotypy, jak má vypadat žena/muž, ty se skutečně stírají, když půjdeme dál ještě do minulosti k nějakým archetypům, které se vyvíjely po celou dobu vývoje lidstva, tak ty mohou být svazující. Vzhledem k tomu, že se v poslední době poměrně relativizuje řada hodnot, tak se může realizovat a relativizovat ten stereotyp vázaný na pohlaví,“ objasnil psycholog.

Šmolka dále v rozhovoru poznamenal, že čeští muži zdegenerovali, jelikož se tu objevila žena, co se cítí svobodnější či emancipovanější. Na otázku, co by jim poradil, tak aby neměli tendenci ten rozpor ještě posilovat tím, že by se snažili tu ženu srážet, soupeřili s ní o pozici, prý dobré je to, když si ten muž udrží něco, čím ženě imponuje. „Stačí, když bude manuálně zručný nebo když dokáže zařídit věci na úřadech nebo, co je velmi opomíjená oblast, muž nemá problém být pro tu emancipovanou ženu zajímavým, pokud dokáže třeba vymyslet nějaké zajímavé rodinné aktivity ve volném čase. Pokud ta žena je ochotna spolupracovat a byla by s to, toho muže v něčem podpořit, tak ta zpráva směrem k ní by byla asi taková, pokuste se toho muže přistihnout alespoň při něčem, co udělal dobře, a dejte mu najevo, že vás to potěšilo nebo že to obdivujete. To platilo mnoho dekád, až na to, že ty dekády pár generací zpátky to nezpochybňovaly, že ten muž měl nějakou pozici. Teď často slyším od těch žen, já bych ho tak ráda obdivovala, jen kdyby bylo za co, no tak to je odpověď, která sice často odpovídá realitě, ale přece jenom si myslím, že když se ta žena vynasnaží, tak při něčem obdivuhodném nebo pochvaly hodném by ho přistihnout mohla,“ poradil.

Prý se ve vztazích začal objevovat nový fenomén, kterými jsou rozdílné světonázory. To se prý začalo objevovat až po roce 1989. Do té doby to bylo jednodušší, jelikož to mělo být pro, nebo proti současnému režimu. Dnes prý to základní členění pro/proti nefunguje a často je prý poměrně náročné pro ty páry sledovat například společně televizní zpravodajství. Některé takové problémy však prý mohou být vyřešeny poměrně triviálně, kdy takovým příkladem může být druhý televizor vedle v jiné místnosti.

reklama