Před 75 lety zaútočilo na hlavní město omylem 62 spojeneckých bombardérů B-17. Nízká viditelnost a porouchaný palubní radiolokátor hlavního navigátora způsobily, že se Popeleční středa 14. února 1945 zapsala krvavým písmem do historie Prahy. Zemřelo 701 lidí, 1 184 utrpělo zranění.
Cílem britských a amerických vzdušných sil byly Drážďany, Chemnitz, Magdeburg. Jenže v důsledku navigačního omylu, který podpořila špatná viditelnost, zamířilo 62 „létajících pevností“ americké United States Army Air Forces (USAAF) na Prahu (na snímku pražské Vinohrady po bombardování).Letouny B-17 nalétly na Prahu od jihozápadu. Během pár minut – od 12:25 do 12:34 – vysypaly jejich pumovnice na město celkem 152 tun pum.„Ve srovnání s mnoha jinými šlo v případě Prahy o nálet relativně malou pumovou tonáží. Přesto byl počet ztrát civilistů velmi vysoký,“ píše se na stránkách Vojenského historického ústavu. Důvodů bylo více: Pražané neměli s bombardováním prakticky žádné zkušenosti. Nevěřili, že na jejich město dopadnou bomby.„Navíc letecký poplach byl 14. února z nepochopitelných důvodů vyhlášen poměrně pozdě, teprve pět minut před dopadem prvních pum. K bilanci vysokých ztrát přistoupil i fakt, že těžkým pumám neodolaly ani některé protiletecké kryty. Například ten na Karlově náměstí, který byl plný lidí, dostal přímý zásah s fatálními následky,“ uvádějí historici z Vojenského historického ústavu.Pohled na benediktinský Emauzský klášter na Slovanech po bombardování. Byl považován za klenot gotické architektury, klášter založil Karel IV. v roce 1347 na místě, kde prve stával farní kostelík sv. Kosmy a Damiána.Emauzský klášter. Dopadly na něj tři zápalné pumy, každá o váze 227 kg. Severní věž se zhroutila, jižní vyhořela, klenba se zhroutila ze dvou třetin.Ovšem Emauzy (na snímku) zdaleka nebyly jedinou historickou památkou, kterou bombardování prakticky vymazalo z mapy. Těžce poškozen byl barokní Faustův dům či Vinohradská synagoga.Bomby zasáhly také tři nemocniční objekty, mezi nimi dětskou ortopedickou kliniku na Karlově náměstí (na snímku).Podle městské statistiky Archivu hl. m. Prahy bylo bombardováním postiženo více než dva a půl tisíce pražských domů. Na snímku pohled z Dienzenhoferova mostu (nyní Jiráskova mostu) na rohový dům, na jehož místě je nyní postaven Tančící dům architektů Vlada Miluniče a Franka O. Gehryho.Pražská Schwerinova – dnes Vinohradská – třída po leteckém bombardování 14. února 1945. Vinohrady patřily k vůbec nejpostiženějším místům Prahy. „Nálet tu srovnal se zemí 21 domů, 41 poškodil velmi těžce, 59 těžce a 1 037 lehce. K tomu je nutno přičíst ještě lehké poškození kostela sv. Ludmily,“ uvádějí historici.Vinohrady. Podle prvních soupisů z 18. února 1945 si útok na Prahu vyžádal životy 413 lidí, dalších 1 455 bylo zraněno a 88 osob zůstalo pohřešováno. „Definitivní čísla obětí byla zveřejněna až po skončení války. Vyšplhala se na 701 mrtvých a 1 184 zraněných osob. Vyšší cifra mrtvých a naopak poněkud nižší počet zraněných svědčí o tom, že poměrně značná část zraněných mezitím zemřela a že část z nezvěstných byla mezitím buď nalezena a identifikována, nebo úředně prohlášena za mrtvé,“ píše se na stránkách VHÚ.K bilanci vysokých ztrát přistoupil i fakt, že těžkým pumám neodolaly ani některé protiletecké kryty. Například ten na Karlově náměstí, který byl plný lidí, dostal přímý zásah s fatálními následky. Na snímku ulice Pod Slovany.Kobercový nálet zasáhl Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Na snímku odklízí vládní vojsko trosky na Schwerinově (Vinohradské) třídě. Snímek z 19. února 1945.S výjimkou lehkého poškození smíchovského a vršovického nádraží nebyl zasažen žádný z vojensky důležitých cílů (na snímku úklid dnešní Vinohradské třídy).Útoku se pochopitelně chopila nacistická propaganda. Snímek je z 18. 2. 1945, kdy se na dvou místech odehrálo pietní shromáždění. Fotografie pochází z Říšského náměstí (dnes Náměstí míru), kde se před kostelem sv. Ludmily loučili Češi s českými oběťmi. Německé oběti měly tryznu u Rudolfina.Pohled na zaplněné Říšské náměstí na Vinohradech během smuteční slavnosti za české oběti. „Vražedný cynismus nepřítele vybil se výhradně na bezbranném civilním obyvatelstvu, kulturních památkách, nemocnicích a městských obytných čtvrtích,“ psala 23. února 1945 Národní politika.Na Říšském (Vinohradském) náměstí promluvil během smuteční slavnosti za oběti leteckého útoku na Prahu Richard Bienert (na snímku), poslední předseda vlády protektorátu Čechy a Morava. Po válce byl souzen jako kolaborant. Dostal tříletý žalář; soud přihlédl k tomu, že Bienert tajně podporoval rodiny odbojářů a opakovaně u nacistů orodoval ve prospěch zatčených.A zde pietní akt za německé oběti, 18. února 1945 před Rudolfinem na Mozartově náměstí (dnes náměstí Jana Palacha).Vojenský historický ústav uvádí, že mezi identifikovanými mrtvými bylo i 42 říšských Němců, z nichž 27 sloužilo u wehrmachtu, jeden u Waffen-SS a dvě těla patřila sanitním pomocnicím u říšských ozbrojených složek.„Tryzna před Rudolfinem vyzněla v odhodlání nepřátelskému teroru navzdory vytrvat až do vítězství Říše,“ psala 20. února 1945 Národní politika.Praha po bombardování 14. února 1945
