Komentář Jana Žižky: Britský skok na tenký led

by

Pochybnosti o tom, zda Británie patří do společné Evropy, nikdy nebyly exkluzivní výsadou ostrovních euroskeptiků. Také na druhé straně kanálu La Manche zaznívaly už před více než půlstoletím námitky, že Britové vzhledem ke svému speciálnímu vztahu s USA nikdy nebudou opravdovými Evropany. Stačí si vzpomenout na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, který blokoval vstup Británie do Evropských společenství.

Přesto nynější odchod Britů z EU není úprkem směrem k Americe. Ekonomické zájmy země i politické ambice vlády Borise Johnsona jasně naznačují, že Londýn si udrží od Washingtonu odstup. Na první pohled to tak možná nevypadá – Spojené státy jsou ze všech zemí světa pro Británii nejvýznamnějším obchodním partnerem, za oceán směřuje skoro pětina exportu. Jenže pohled na obchod s celou EU nabízí jiný obrázek – do unijních zemí putuje téměř polovina britského vývozu. Britský ministr financí Sajid Javid prohlásil, že prioritou teď bude dojednání obchodní dohody s EU, nikoli s USA. Američany to možná zaskočilo, ale k velkému údivu není důvod.

Londýn navíc dává najevo, že při rozhovorech o obchodu s Washingtonem nehodlá příliš ustupovat. Navzdory protestům z Bílého domu dál chystá zavedení digitální daně mířené primárně na americké technologické giganty. Nechce si také nechat diktovat od amerických farmaceutických firem, jak má vypadat britský zdravotnický systém. A drží se evropských představ ohledně bezpečnosti potravin. Pro americká „chlorovaná kuřata“ budou britské jídelní stoly stejně daleko jako ty v Evropské unii.

Johnsonova vláda chce z Británie udělat světového lídra ve vývoji a inovacích. Spojené státy a jejich tradiční výzkumná základna jsou v tomto ohledu důležitou inspirací, z praktického hlediska se ovšem Londýnu paradoxně jeví důležitější spolupráce s Číňany. Proto se Britové rozhodli částečně připustit společnost Huawei k budování 5G telekomunikačních sítí. Bez Huawei by to trvalo příliš dlouho a Johnsonův kabinet nemíní ztrácet čas – ať už si o tom Američané myslí cokoliv. Čínští investoři mají sehrát zásadní roli také při stavbě britských jaderných elektráren.

Boris Johnson určitě nepřekypuje skromností. Svůj vzor vidí ve Winstonu Churchillovi jako osobnosti, jež „dokázala tvořit historii“. Johnsonova Británie má být samostatným pilířem multipolárního světa, který se nepodřizuje nikomu. Doby někdejšího britského globálního impéria se ale nevrátí. Bude spíše záležet na tom, jak obratně dokáže Londýn manévrovat na tenkém ledě mezi Amerikou, Evropou a Čínou.

Autor je spolupracovník redakce