‚Je to pro mě výjimečná země.‘ Strýcová deblový titul v Melbourne nezískala, po finále přesto děkovala

Na svůj druhý grandslamový titul v ženském deblu zatím Barbora Strýcová nedosáhla. Na rozdíl od Wimbledonu totiž finálový zápas prohrála, když společně se Sie Šu-wej z Tchaj-wanu nestačily na francouzsko-maďarskou dvojici Kristina Mladenovicová, Tímea Babosová. Navzdory porážce ale dostala Strýcová příležitost promluvit na slavnostním ceremoniálu, který zažila na Australian Open poprvé už před osmnácti lety.

„Chtěla jsem hlavně poděkovat, protože lidé se tady k nám chovají neuvěřitelně, ve všem nám pomáhají. Zaslouží si to,“ řekla Strýcová Radiožurnálu. Zároveň přiznala, že tentokrát měla děkovnou řeč promyšlenou. Její projev tak vypadal jinak než ten, který na kurtu zmínila.

„Je to osmnáct let, co jsem stála na kurtu číslo sedm po juniorském finále a mluvila k divákům,“ připomněla přímo na dvorci svůj triumf na grandslamové juniorce.

Na juniorské tituly z Austrálie z let 2002 i 2003 má dodnes doma památku. „Přivezla jsem si tehdy plyšového klokana, máma ho má pořád v poháru a osmnáct let ho oprašuje,“ uvedla třiatřicetiletá tenistka.

I další vzpomínky na Austrálii se teď snažila Barbora Strýcová na kurtu připomenout. „Je to výjimečná země, zažila jsem tady neuvěřitelné momenty. Vždycky je pro mě lákadlo se na Australian Open nastartovat,“ přiznala.

„Tehdy jsem po finále říkala, že jsem celou noc před zápasem nespala, a pořád jsem měla obavy, co divákům vůbec řeknu. Navíc moje angličtina nebyla zrovna světová, takže jsem tam jen nějak zkomolila asi tři věty. Podruhé už to bylo lepší,“ popsala Strýcová.

O další deblové i singlové úspěchy se bude pokoušet, jak známo, už jen s trenérem Lukášem Dlouhým. Spolupráci s koučem Davidem Kotyzou totiž s koncem minulého roku přerušila.

„Dostávám od něj zprávy, že gratuluje a že koukal na nějaký zápas. Pořád jsme v kontaktu,“ dodala. Svůj letošní úspěšný pobyt v Austrálii ještě zakončí večeří, i se svou spoluhráčkou Sie Šu-wej.