Koubek o reprezentaci a těžkých začátcích v Německu: Měl jsem zamotanou hlavu i tělo

Když se konečně zabydlel ve Francii a místní jej přijali za svého, přestoupil do Německa. Brankář Tomáš Koubek se upsal Augsburgu na pět sezon. Má za sebou půl roku poznávání. Nepochybuje, že naplní důvěru, kterou do něj klub vložil, přestože začátky byly mimořádně těžké. „Byl jsem z toho pořádně zamotaný,“ ohlíží se po šesti měsících na nové adrese.

Splnil přestup z Rennes vaše očekávání?

Určitě. Obrovský rozdíl je v kvalitě zápasů. Ve sledovanosti. V Rennes na naše venkovní zápasy chodilo jedenáct dvanáct tisíc lidí. V Německu jsou stadiony všude plné.

Posunul jste se výkonnostně za půl roku v Augsburgu?

Pronikl jsem do myšlení trenérů, poznal spoluhráče, dostal se na stejnou vlnu. Změn během loňského léta bylo obrovské množství. Museli jsme se sehrát, zvyknout si na sebe. Cítím, že se zlepšuji, což mi dodává sebevědomí. Nicméně určitě jsem nedosáhl výkonnostního stropu.

Český brankář Augsburgu Tomáš Koubek je na kolenou. Norský útočník Erling Haaland naopak slaví. V soutěžní premiéře za Dortmund třikrát skóroval.

Bál jste se o pozici, když jste s Augsburgem v prvních osmi soutěžních zápasech pouze jednou vyhráli a dvakrát jste inkasoval pět branek?

Ne. Klub mě koupil s určitým záměrem. Na druhou stranu... Nečekal jsem, že pochytám všechno. Ale je fakt, že tolik inkasovaných branek mě zaskočilo. Po příchodu z Francie jsem byl pořádně zamotaný. S Rennes jsme se vrátili z Číny, já další den letěl do Augsburgu. První týden byl v mém podání strašný. Nic jsem v tréninku nechytil. Dva měsíce mi trvalo, než jsem se dostal do normálu a začal chápat, co trenér chce. Měl jsem hlavu plnou přesunu. A vlastně ani fyzicky jsem se necítil moc dobře.

Štvalo vás, kolik branek inkasujete?

Je mnoho kritérií, která ovlivňují výkon. Změnili se všichni lidi kolem mě, což je velká rána. Zvykal jsem si na odlišný tréninkový systém, nové spoluhráče. Všichni čekali, že Augsburgu rychle pomůžu. Klub za mě zaplatil sedm milionů eur, takže fanoušci si mysleli: Ten musí chytit všechno. Ale takhle to nefunguje.

Kdy vám bylo nejhůře?

Po zápase v Mönchengladbachu, kde jsem inkasoval pět gólů, mi bylo hrozně. Vím, že tehdy jsem spoustu lidí pobavil. A když jsem s notným odstupem viděl záznam, rovněž jsem se zasmál. Třeba jsem dostal gól, když jsem nechytil míč po malé domů. Přitom když jsme odcházeli do šatny, tak mi rozhodčí řekl, že v dané situaci jsem klidně mohl balon sebrat rukama. Sešlo se prostě všechno.

Smolař Koubek! Další bundesligová porážka, dostal i vlastní gól

Paradoxně právě pětigólový příděl na začátku října byl zlomem ve fungování Augsburgu. Následně jste prohráli už jen dva zápasy ve zbývající části podzimu a vy jste se zaskvěl čtyřmi čistými konty.

Po tom utkání jsme změnili cestu. Trenér provedl radikální změny. Byli jsme u dna tabulky, ale máme velice ambiciózní kádr. Všichni se chtějí zlepšovat. Nemám pocit, že někdo ze spoluhráčů, realizačního týmu či vedení by se spokojil se záchranou. Nikdo v Augsburgu není na svém limitu. Hnacím motorem pro nás je vidina účasti v pohárové Evropě.

Je pro brankáře velký rozdíl mezi francouzskou a německou nejvyšší soutěží?

Začíná se ostře, končí se ostře. Typickým rysem je hladovost. Devatenáct z pětatřiceti branek jsme dostali v prvních nebo v posledních patnácti minutách zápasů. V Německu se nezačíná zlehka, současně se zápasy nedohrávají z povinnosti. Prostě na plný plyn do posledních vteřin.

Šli na mě šestkrát sami, byl jsem absolutně bez šance, mrzelo Koubka po nakládačce od Dortmundu

Vedete si i dál detailní statistiky ze zápasů svého týmu i ostatních zápasů?

Jasně. Není důvod přestávat. I s tím souvisí způsob chytání. V tréninku se brankáři Augsburgu zaměřovali na určité věci, ale jak se mění styl hry a zakončení, tak se mění i nároky na brankáře. Většina branek v Německu padá z prostoru kolem pokutového kopu, tudíž je třeba se zaměřit na daný prostor. S tím souvisí i třeba vybavení, které je k tréninku potřeba.

S fotbalovými povinnostmi jste se popasoval. Jak jste za šest měsíců pronikl do tajů německého jazyka?

Jsem ze sebe v tomhle směru zklamaný. Protože jsou v mužstvu Marek Suchý a Jan Morávek, nejsem nucený se rychle učit. Navíc se s každým domluvím anglicky, což je zásadní rozdíl proti Rennes, kde mluvili tři lidi a zbytek valil jenom francouzsky. Takže jedno z hlavních předsevzetí na letošní rok je začít chodit na kurzy a neučit se jen doma, což je sice fajn, ale není to dostatečné.

O EURO budu bojovat, slibuje brankář Koubek. Forma roste, slavil druhou bundesligovou nulu v řadě

Na hřišti se ale přece domluvíte?

Ano. Fotbalové termíny jsem do sebe dostal rychle. Ale myslím, že je potřeba se jazyk naučit i pro všední život. Jde i o vyjádření respektu k zemi, kde hraji. Když jsem se naučil francouzštinu, zvládnu i němčinu.

V šatně máte češtinu zakázanou? Nebo se Suchým a Morávkem komunikujete v rodném jazyce?

Připadalo by mi divné, kdybychom se museli bavit německy. Mezi sebou komunikujeme v češtině. Říkají nám česká mafie. Je to přece normální, když jsme tři hráči z jedné země. Dáváme si přitom ale pozor, aby to nepřesáhlo určitou mez. Vnímám jako obrovskou výhodu, že tady kluky mám. Z hlediska adaptace šlo ve srovnání s Francií, kde jsme si cestu k sousedům hledali velice pomalu, o výrazné ulehčení.

Nijak jste netajil, že v Bretani byli lidé hodně uzavření a trvalo vlastně dva roky, než si vás trošku připustili k tělu. Jsou v tomhle směru vaši sousedé v Augsburgu stejní?

Naštěstí ne. Kolem bydlí samí skvělí lidé. Rychle nás přijali mezi sebe. Občas přijedu domů a připadám si jako v dětském koutku. Máme dvě vlastní děti, ale třeba se k nám seběhne dalších osm děcek nebo je přivedou rodiče. Je to super. Žijeme si svůj sen. Snažím se přitom být pořád stejným klukem z Hradce Králové, jako když jsem kariéru začínal.

Překvapilo vás Německo ještě v dalších věcech?

Zaujalo mě, jak zdejší lidé pečují o auta. Sotva vyleze sluníčko, mycí linky jsou narvané. A já už jsem podlehl rovněž. Když mám pár minut k dobru, hned jedu vůz taky ošplouchnout.

Vrcholem začínajícího roku bude mistrovství Evropy. Jako trojka jste byl už na šampionátu ve Francii před čtyřmi lety. Na posledním srazu národního týmu před zimní pauzou jste chyběl. Je pro vás kontinentální mistrovství hnacím motorem?

Až když jsem v týmu nebyl, uvědomil jsem si, jak moc mi chybí. Mám v národním mužstvu kamarády. Skutečné kamarády. Chybí mi česká kabina. Respektoval jsem vysvětlení, že nejsem v týmu ze sportovních důvodů. A udělám vše, aby to na jaře bylo jinak. Máme čtyři velice dobré gólmany. Hierarchie je daná. Beru to tak, že místo jedničky je dané a zbývají dvě místa.

Jste připravený případně přijmout i pozici třetího gólmana jako před čtyřmi lety? Nebo jsou vaše ambice vyšší?

Přijmu jakoukoli roli. Myslím, že si šanci zasloužím. Jsem si jistý, že mohu hráčům v poli i dalším brankářům pomoci klidně i z pozice trojky. Doufám, že prožiji náročné léto. Po závěrečném kole bundesligy letíme s Augsburgem do USA, kde nás čekají dvě přátelská utkání. Poslední květnovou sobotu se ožením a doufám, že pak místo svatební cesty pojedu na soustředění národního mužstva do Itálie. Partnerka a budoucí žena je smířená s tím, že svatební cesta padne za oběť mému snu o mistrovství Evropy.