Ženou po svém. Románové Malé ženy dostávají v adaptaci Grety Gerwigové nový nádech života

V šesti oscarovými nominacemi oceněné adaptaci románu Malé ženy spojuje americká filmařka Greta Gerwigová zkušenost hereckých legend s pulzující energií a bezprostředností několika z nejzářnějších mladých talentů současnosti do příběhu o nacházení vlastní identity v době, kdy společnost nedávala ženám příliš možností k seberealizaci. City málokterého diváka přitom zanechá netknuté.

Příběh čtyř sester z dnes už klasického románu Louisy May Alcottové z období americké občanské války oslovuje čtenáře i 150 let od svého vydání. Proto také nejspíš stále vznikají jeho nové adaptace. Mezi jinými konkrétně pět filmových (tři zvukové a dva němé) a nespočet televizních produkcí, muzikál, ale třeba i japonská anime série.

Svůj rukopis do něj v uplynulé době vložila třeba australská filmařka Gillian Armstrongová nebo hollywoodská legenda George Cukor. Jednu ze sester Marchových zase v minulosti ztvárnily takové herecké tváře, jako byla Elizabeth Taylorová, Katherine Hepburnová nebo Winona Ryderová.

I přesto se Gretě Gerwigové, scenáristce a režisérce v jedné osobě, která před třemi lety debutovala s Lady Bird, svou zčásti autobiografickou tragikomedií o dospívání, zvládá udělat nejnovější verzi Malých žen originální a zcela svou.

Kniha Alcottové byla původně vydaná na pokračování. První část, o níž by se dalo ve zkratce říct, že zachycuje dětství čtveřice sester Marchových, vyšla v roce 1868. O rok později ji potom následovala část druhá s podtitulem Dobré manželky, ve které už jsou dospělé.

Když jsem o Malých ženách mluvila s přáteli, shodovali jsme se zpravidla na tom, že nám nejvíce problémů dělala samotná úvodní kapitola, ve které se dívky ve věku od 12 do 16 let vzájemně popichují a hašteří. Což nikoho z nás, dvakrát starších čtenářů, zrovna nenavnadilo k tomu, abychom nepřestávali číst.

Pro nám podobné je proto zásah Gerwigové naprosto zásadní. Zajeté pořádky totiž mění třeba právě tím, kde začíná ve vyprávění. A to skoro až na jeho konci.

Ve dvou dějových linkách, zřetelně rozlišených filtrem kamery i hereckými projevy (obzvlášť zábavný je rozdíl v dětské intenzitě a dospělácké uměřenosti Florence Pughové), rozplétá studenou přítomnost dospělé spisovatelky Jo (Saoirse Ronanová), alter ega Alcottové, kontrastovanou zlatavými vzpomínkami na bezstarostné dětství sester strávené vzájemnými šarvátkami a osnováním velkých životních plánů. Mnohdy přitom mezi oběma polohami přeskakuje prostřednictvím společného emočního prožitku své vypravěčky.

Oblíbené postavy zůstávají takové, jaké je známe z knižní předlohy nebo předchozích adaptací. Nejstarší Meg (Emma Watsonová) se touží usadit a založit vlastní rodinu, zatímco svobodomyslná Josephine neboli Jo brojí všemi způsoby proti soudobým společenským konvencím.

Viz kompletní galerie

Amy (Pughová), asi nejvíce poznamenaná vrženým stínem Joiny silné osobnosti, ke svým životním ambicím přistupuje docela realisticky, i když s neskrývanou hořkostí. Beth (Eliza Scanlenová) k radosti stačí, aby spolu všechny vycházely. 

Výrazný motiv odlišných přístupů žen k seberealizaci na konci devatenáctého století byl v Malých ženách přítomný vždycky. Gerwigová do toho pouze přimíchává – a tím pádem také zdůrazňuje – názory, které Alcottová neměla ve své době možnost publikovat, třeba kvůli tlaku nakladatelů, ale které mají základ v jejích osobních zápiscích. 

Údajně na popud Meryl Streepové, která si ve filmu zahrála vedlejší roli majetné tety Marchové, tak pro Amy připsala zdrcující monolog o tom, jaké má žena tehdejší doby vlastně omezené šance ovlivňovat svůj osud. Že i to málo peněz, co by si mohla vydělat, připadne v manželství jejímu muži. Stejně jako práva ke společným dětem.

Není to ovšem tak, že by se snímek vyžíval v pocitu nespravedlnosti. Častokrát si naopak s úšklebkem šťouchne do situací překračujících hranice fikce. Třeba prostřednictvím postavy nakladatele (Tracy Letts), který na Jo naléhá, aby na konci románu svou hrdinku provdala. Gerwigová na to odpovídá tím způsobem, že německému profesoru Baerovi, v předloze nevzhlednému, postaršímu muži, dá tvář Louise Garrela.

Malé ženy

drama
USA, 2019, 135 min
Režie: Greta Gerwigová
Scénář: Greta Gerwigová
Hrají: Saoirse Ronanová, Emma Watsonová, Florence Pughová, Eliza Scanlenová, Laura Dernová, Timothée Chalamet, Tracy Letts, Bob Odenkirk, James Norton, Louis Garrel

Hodnocení: 80 %

Obecně řečeno se jí daří velmi dobře dokreslovat charaktery za pouhé náčrty uspokojivých archetypů. Zcela srozumitelně tak vyznívá třeba i motivace někoho, kdo bývá chybně považován za záporáka příběhu.

Vytváří tím pádem o to realističtější a komplikovanější rodinné vztahy, se všemi svými případnými ošklivostmi a občasnou sobeckostí. Což se odráží i v rytmu dialogů, kterým na přirozené dynamice přidává, že se sestry Marchovy hodně překřikují a nemluví ani tolik spolu, jako spíše na sebe. 

Gerwigová k tomu účelu nasázela do replik ve scénáři lomítka, aby dala hercům najevo, kdy si mají navzájem skákat do řeči. S nemenším zápalem tak ústřední čtveřici mohou sekundovat Laura Dernová jako matka Marmee a Timothée Chalamet jako zámožný sousedský chlapec Laurie. 

V Malých ženách se diváci stávají součástí rodiny Marchových. Cítí hřejivé teplo vyzařující z jejich útulného domova, sdílí jejich zármutek a pociťují bolest z nevyhnutelného loučení. Neotvírají totiž dveře do nepřekonatelně vzdálených míst, ale naopak velmi blízkých a povědomých.

Snímek Malé ženy měl v českých kinech premiéru 30. ledna.