Německý diář Petra Fischera: Globální Němec

Sledoval jsem ten projev v přímém přenosu: německý prezident Frank-Walter Steinmeier mluví v židovském památníku Jad vašem a zpytuje svědomí za svůj politický národ, který z nacistické nenávisti vůči jiným vytvořil obludný průmysl smrti. Steinmeier mluvil moudře, věřil jsem mu, byl přesvědčivý, přitom důstojný, tak jak si žádala chvíle 75. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim.

Řada lidí si v Německu všimla, že Steinmeier mluvil anglicky, nikoli německy, jakkoliv jeho úvodní pozdrav byl přátelsky v hebrejštině. Stefan Berg z této drobnosti vytvořil pro on-line časopisu Spiegel celý komentář, v němž spekuluje o důvodech, které Steinmeiera k odklonu od němčiny vedly. „Byl to především ohled k obětem, přeživším a jejich příbuzným, kteří nechtějí v takové chvíli slyšet jazyk svého mučitele?“ ptá se Berg.

A není to naopak zakrývání historických souvislostí, když němčina byla i jazykem mnoha zavražděných a mučených Židů? Je to v něčem podobný problém jako spor o to, zda hrát v Izraeli hudbu Richarda Wagnera, Hitlerova oblíbence, který se netajil svým antisemitismem, jak mimo jiné dokazuje jeho spis Židovství v hudbě. Ale Wagnerova hudba primárně protižidovská není, tak jako němčina je kromě jazyka zbanalizování zla holokaustu i jazykem velké světové literatury a vědy.

Možná že Berg ve svém jinak inspirativním komentáři zbytečně vrací do hry staré ambivalence, z nichž se mohou zrodit bariéry, které by už bylo dobré překročit. A to asi jenom kvůli tomu, že zapomněl na drobnou banální věc: Steinmeier mluvil anglicky, protože mluvil globálně. O němčinu a její historickou zátěž nešlo, šlo o vědomí viny a z ní rostoucí nové činy a to Steinmeier řekl velmi dobře, v nové lingua franca – aby slyšel celý svět!