Koalici ODS a Starostů na východě Čech musí následovat další, je to cesta k překreslení politické mapy

Občanská demokratická strana půjde do letošních podzimních krajských voleb v Královéhradeckém kraji společně se Starosty a Východočechy. V rámci České republiky jde v letošním volebním roce o první písemně potvrzenou spolupráci tohoto typu. Při pohledu na současné celostátní volební preference, ale i výsledek posledních krajských voleb na podzim roku 2016 jde o svazek realistický, pragmatický, ale vlastně i nutný. Tedy pokud aktéři chtějí alespoň částečně překreslit politickou mapu v zemi. Otázkou je, zda obdobná „chuť a ochota jít do toho společně“ vznikne i v dalších krajích.

Abychom byli v obraze, vraťme se v čase o necelé čtyři roky zpět a připomeňme si několik čísel. V krajských volbách konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 zvítězilo v Královéhradeckém kraji ANO před ČSSD, ODS a Koalicí pro Královéhradecký kraj.

Ani zisk více než 25 procent hlasů a 13 křesel v 45členném krajském zastupitelstvu Babišovcům k účasti na vládě v kraji nestačil. Na koalici se dohodla pětice stran v čele s ČSSD, která s 13 procenty a 6 zastupitelskými křesly osadila i post hejtmana – tím se stal Jiří Štěpán. V této koalici pak usedli i zástupci ODS (5 křesel) a společné hnutí Starostové a Východočeši (4 křesla). Hlasující většinu pak s těmito stranami utvořila ještě Koalice pro Královéhradecký kraj (5 křesel) a TOP 09 (4 křesla). Podtrženo sečteno: pětice poražených stran utvořila většinu 24 hlasů a poslala vítězné ANO do opozice.

Tehdejší lídryně krajské kandidátky (a budoucí ministryně pro místní rozvoj) Klára Dostálová a její šéf Andrej Babiš tuto dohodu nesli velice těžce a vztekle ji nazvali pučem. V některých médiích se pro ni vžil název „náchodská klika“. Odpůrci vzniklé koalice jí věštili brzký konec, nicméně i přes svou širokou rozkročenost na pravolevé politické ose toto pragmatické spojenectví vydrželo bez většího šrámu a poměrně úspěšně řídilo správu kraje.

Bez ústupků a obětí to nepůjde

Zpět do současnosti. Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny se mnoho nezměnilo a v preferencích stále dominantně vede ANO. Ve stejné – to jest stejně špatné – kondici se nachází ČSSD, ale i Starostové, KDU-ČSL nebo TOP 09. U posledních tří uskupení je to lavírování na hranici volitelnosti. Přestože v krajských volbách při hlasování lidí vládnou poněkud odlišnější preference a bodují i regionální uskupení, je celkový stav pro tyto malé strany alarmující.

A jelikož zázraky se v našich zeměpisných šířkách moc nedějí, je jediným možným řešením integrace nebo pevná volební spolupráce některých subjektů. Ta však není jednoduchá a nerodí se lehce. Příslušné subjekty si musí totiž v mnohém ustoupit, leccos obětovat a především i proškrtat svoje původní kandidátní listiny. Je to nezbytná oběť, která se však může proměnit ve sladký výsledek. Tedy pokud spojenectví stojí na pevných základech, jasném programu a schopných lidech.

Přestože ODS patří mezi strany, které se nemusí strachovat o svoje místo a holou existenci na politické mapě, přistoupila strana na volební partnerství se Starosty a Východočechy a přepustí jim polovinu své kandidátní listiny. Přestože ODS i jejich budoucí partneři patřili před čtyřmi lety mezi poražené, dohromady jejich zisk činil téměř 19 procent a 9 křesel. Při obhájení tohoto společného procentuálního výsledku letos by bylo jasné, že společný zisk křesel by nebyl nižší, ale díky používanému d´Hondtovu systému (který zvýhodňuje „větší strany“) spíš vyšší, tedy 10 a za určitých konstelací i 11 křesel. Při větší stávající podpoře ODS a Starosty efektivně doplněné kandidátce realistický zisk tohoto bloku může dosáhnout i 21 až 23 procent a společná síla by rázem dosáhla takřka stejné podpory jako ANO. Vzhledem k ambicím stran pravého středu v boji proti Babišovi a při obstojném výsledku dalších stran z tohoto spektra pak není záměr ODS posadit Martina Červíčka do hejtmanského křesla vůbec mimo realitu.

Ale to předbíhám a počítám zajíce, přestože hon ještě ani nezačal. Nicméně tomuto politickému kroku v Královéhradeckém kraji je potřeba věnovat zvýšenou pozornost, protože je návodem pro strany a hnutí v dalších krajích. Jejích šéfové si musí uvědomit, že zvýšit svoji sílu a význam na politické mapě mohou už jen a pouze díky těmto koalicím a hlubší integraci, a ne skrze drobení voličských hlasů, zakládání nových stran a podobné kejkle.

V médiích už samozřejmě lze registrovat náznaky možné spolupráce v dalších krajích. Ale stále se tu vyjednává, lavíruje a počítá. A taktizuje. Například v závěru loňského roku zlou krev udělalo prohlášení Starostů, že couvají od společné krajské kandidátky v Libereckém, Jihomoravském i Středočeském kraji s TOP 09. Nicméně vše je v pohybu, a jak říká klasik, „situace na frontě se mění každým okamžikem“. Přesto má-li se česká politická scéna vrátit ze svého vychýlení v prospěch jednoho stranického hegemona, je potřeba, aby příklad spolupráce v Královéhradeckém kraji měl souputníky i v dalších krajích. Je za pět minut dvanáct. Moc času na dohodu už nezbývá.