Gentlemani: opustit obchod s marihuanou není jednoduché

Guy Ritchie a jeho neotřelý režisérský styl je zpět na scéně. Potom, co si svérázný britský filmař odskočil natočit remake Disneyho pohádky Aladin, se vrací do svého gangsterského rajonu. Snímek Gentlemani je po všech směrech typickou ukázkou jeho tvorby.

Na krále marihuanového podsvětí Mickeyho Pearsona (Matthew McConaughey) přišla poněkud zvláštní krize středního věku. I když svůj kriminální byznys založil na násilné, nekompromisní reputaci, v posledních letech se umírnil a nyní se dokonce hodlá kompletně stáhnout do ústraní a vést poklidný a spokojený život se svou půvabnou chotí Rose (Michelle Dockeryová). Své drogové impérium tak nabízí na prodej "kolegům z oboru", jmenovitě jistému Matthewovi (Jeremy Strong).

Jenomže chtít odejít předčasně do důchodu s tučným šekem, respektive s kufry přeplněnými bankovkami a následná realizace tohoto rozhodnutí jsou dvě rozdílné věci. Mickeyho plán se mezi velkými i malými gangstery rychle rozkřikne a každý si chce z tak obrovského koláče ukousnout svůj vlastní díl nebo nejlépe všechno.

Podobně jako v jeho dnes už krimi klasice Podfu(c)k nám Ritchie hned na začátku postupně představuje všechny více či méně důležité figurky, které rozehrají nekalou hru o moc a peníze. Divák je uveden do příběhu vyprávěním dalšího příběhu prostřednictvím hamižného a proradného novináře Fletchera (Hugh Grant), který navštíví s nabídkou, jež se neodmítá, Mickeyho pravou ruku Raye (Charlie Hunnam). Ne všechno je ovšem pravda, jelikož Fletcherův (doslova) filmový narativ je částečně založen na jeho domněnkách a úsudcích.

To v kombinaci s nemalým počtem postav rozdělených do několika mikropříběhů, které všechny nakonec vedou k Mickeymu a jeho "travnatému" byznysu, způsobuje docela guláš v tom kdo, co, jak, s kým a proč. Ritchie ale motivace a jednání (anti)hrdinů postupně odhaluje, čímž se spletitost příběhu rozplétá, až nakonec zhruba v polovině filmu začne všechno do sebe hezky zapadat.

Do té doby je to možná matoucí, avšak Ritchie si divákovu pozornost snadno udržuje. Nepotřebuje k tomu explicitní vyobrazení násilí, které je ve filmu celkově upozaděno. Stačí mu využít své typické charakteristické znaky: vysoké tempo, rychlý střih a peprné dialogy obsahující stylový humor. Film se kupříkladu efektně a efektivně strefuje do Hollywoodu a jeho posedlostí sequely, mimoděk si kopne do brexitu a nevynechá ani problematiku rasismu.

Oplzlý Grant, dobrosrdečný kriminálník Farrell

Hlavními nositeli humoru jsou zejména vedlejší postavy Fletchera a Kouče (Colin Farrell). Skoro se až chce říct, že Grant hraje životní roli. Časy, kdy si hrál na lamače ženských srdcí, jsou pryč. V Gentlemanech dává na odiv bezostyšnou oplzlost, morální zkorumpovanost a vyčuranost, což je v kontrastu s McConaugheym, Hunnamem či Strongem jakožto těmi "zlými gentlemany" chytré oživení jinak velice sofistikovaného scénáře.

S neméně vtipnými replikami se vytahuje i Farrell, který si vychovává mladou partu teenagerů z ulice. Snaží se je vést k jinému než kriminálnímu životu, to se mu ovšem příliš nedaří. Mnohem lépe mu jde naopak žehlení jejich problémů, kdy musí projevit svou pravou tvář a uplatnit své unikátní kriminálnické schopnosti.

Ritchie znovu dokázal, že v žánru krimi komedie prakticky nemá konkurenci. Ve své novince zůstává věrný své tvůrčí identitě, takže nás ničím extra novým nepřekvapí, to ale vůbec není na škodu. Pořád totiž jde o svižnou a velice zábavnou podívanou plnou britského humoru. Kromě toho Gentlemani nabízejí chytrý, vrstevnatý, pro někoho možná překombinovaný, nicméně originálně vypointovaný scénář, a to na návštěvu kina rozhodně stačí.