Vědci stvořili chiméru. Prase žilo s DNA makaka

Genetici v Číně opět posunuli limity v oboru křížení druhů a také v etice: podařilo se jim vytvořit a po několik dní v rámci experimentu poté udržet při životě genetické křížence prasete a opice. Zmíněná selátka se poprvé v historii narodila ve vínku s hrstkou genů od makaka jávského.

Experiment proběhl v rámci probíhajících snah světových lékařů vyvinout zvíře – ať už ovci či prase – jehož orgány by v budoucnu mohly být využity pro transplantace lidským příjemcům. Tento proces nese název xenogenetická organogeneze a řadou transplantologů je označován jako jedno z řešení nedostatku orgánů pro záchranu pacientů.

Lékaři již dříve experimentovali s tvorbou chimér, a to z embryí ovcí a prasat. Zatím do nich však vkládali „jen“ lidské kmenové buňky. Ve všech případech se zárodky normálně vyvíjely, než byl celý experiment cíleně ukončen. Vždy to bylo z etických důvodů. Jednak tyto studie měly za cíl zkoumat ranou fázi vývoje těchto chimér, jednak ale také panovala obava, že by lidské buňky mohly proliferovat do nejrůznějších částí těla budoucího zvířete, nebo rovnou do mozku. Dopady takového vývoje by přitom byly neodhadnutelné.

Čínští výzkumníci ze State Key Laboratory of Stem Cell and Reproductive Biology v Pekingu proto použili zmíněnou DNA makaka, do níž ještě zanesli fluorescentní proteiny, aby jí vytvořené buňky bylo snadné identifikovat pod fluorescenčním světlem. Tyto buňky pak byly implantovány do více než čtyř tisíc pětidenních embryí, která byla poté implantována do prasnic.

Ze čtyř tisícovek pokusů se narodilo deset živých selat. Jen dvě z nich přitom byla pravými chimérami – zbytek opičí DNA při vývoji jednoduše ignoroval, respektive se nemanifestovala. „Opičí buňky v dvojici selátek pronikly do všech k životu potřebných orgánů: srdce, jater, plic, slinivky či kůže, nicméně se nedostaly do reprodukčního systému živočicha, a to kvůli slabé míře chimerismu,“ uvedl vedoucí výzkumu Tang Hai serveru New Scientist. Vysoká úmrtnost ostatních embryí pak podle něj prý byla způsobena celkovou náročností umělého oplodnění u prasnic, než samotným chimerismem embryí.

Výzkumný tým nyní analyzuje další data, která při experimentech sesbíral. Ve středu zájmu je hlavně míra chimerismu, které se podařilo dosáhnout – tedy slabší zastoupení buněk v selátku vytvořených cizí DNA, než bylo původně očekáváno. Vědci se nyní chystají tento poměr dále zvýšit v naději, že dojde k vytvoření tvora s optimálními orgány, které by při transplantaci tělo lidského pacienta snáze přijalo. Autoři studie, která vyšla v časopisu Protein & Cell, doufají, že výrazně přispějí v debatě genetické manipulace a porozumění veřejnosti procesu samotné xenogenetiky.