Vedl Belgii, teď se stává nejmladším šéfem Evropské rady. Kdo je muž, který bude řídit summity EU?

Charles Michel – liberál, který ve velice útlém věku dosáhl řady politických vrcholů – přebírá štafetu od Poláka Donalda Tuska a nastupuje do funkce šéfa unijních summitů. Stává se tak teprve třetím stálým předsedou Evropské rady, po Hermanu van Rompuyovi je však už druhým Belgičanem v této funkci. Díky svým bohatým politickým zkušenostem má pro kočírování unijních lídrů všechny předpoklady, některé jeho názory se ale části EU nemusí líbit.

Ve svých 43 letech se bývalý belgický premiér Charles Michel stává nejmladším předsedou Evropské rady v historii. Podobné prvenství přitom v politické kariéře nezažívá poprvé. V pouhých 25 letech se stal nejmladším ministrem v dějinách Belgie, o třináct let později pak usedl do premiérského křesla jako nejmladší předseda belgické vlády od roku 1845.

Syn bývalého eurokomisaře a ministra zahraničí Louise Michela začal být politicky aktivní už v šestnácti letech, kdy vstoupil do strany Mladí liberálové v Jodoigne – městě, kde byl jeho otec od roku 1983 starostou. Ještě před dovršením 20 let byl Michel zvolen radním provincie Valonské Brabantsko, o pět let později jej zvolili do belgického parlamentu a v roce 2000 se stal ministrem vnitra v místní vládě Valonska.

Před nástupem do čela vlády byl od prosince 2007 do února 2011 ministrem spolupráce a rozvoje v několika belgických kabinetech. V únoru 2011 byl zvolen do čela liberální valonské strany Reformní hnutí, v jejímž čele setrval až do svého nástupu do premiérského křesla v roce 2014.

Letos v létě pak premiéři a prezidenti unijních zemí navrhli Michela do čela Evropské rady – křesla se má oficiálně ujmout 1. prosince a setrvat v něm přinejmenším do konce května 2022. Co od něj čekat?

Bohaté zkušenosti

Vzhledem k tomu, že pět let řídil zemi s jedním z nejkomplikovanějších politických systémů, má Charles Michel pro ukočírování summitů evropské sedmadvacítky všechny předpoklady.

V Belgii, která je rozdělená do tří regionů (Vlámsko, Valonsko a region Brusel), působí velké množství regionálních stran a skládání federální vlády je v mnoha případech mimořádně složité. Jako belgický premiér se Michel navíc účastnil mnoha unijních summitů, pro hledání kompromisů mezi členy Evropské rady proto má potřebné zkušenosti.

„Michel je na evropské scéně velmi dobře známý a dokáže s vládními lídry hovořit v několika jazycích,“ píše o bývalém belgickém premiérovi server Politico, zároveň ale dodává, že pnutí uvnitř Evropské unie ohledně migrační politiky nebo unijního rozpočtu bude výzvou i pro politika zvyklého hledat kompromisy.

„Michel bude muset pamatovat na to, že ne každý dokáže přemýšlet jako Belgičan,“ dodává bruselský zpravodajský server.

Migrace jako výzva

Právě Michelův pohled na migraci byl pro řadu evropských států střední a východní Evropy v minulosti trnem v oku. V polovině loňského prosince například rozvířil vody prohlášením, že odmítání solidarity v otázce migrace by mohlo být důvodem k přehodnocení členství visegrádských zemí v schengenském prostoru.

„Tím, že tvrdohlavě, opakovaně, systematicky odmítají prokázat aspoň minimální solidaritu a otevírají automaticky politickou debatu o schengenském prostoru, ve skutečnosti právě otevírají otázku jejich vlastního setrvání v schengenském prostoru,“ řekl tehdy Michel s tím, že tuto myšlenku podporuje stále více lidí u jednacího stolu.

„Není možné, aby některé země považovaly EU za bankomat, ze kterého mohou dostávat podporu na svůj hospodářský rozvoj, a zároveň odmítat princip solidarity v otázce migrace,“ prohlásil také liberální belgický premiér.

Hlavní priority

Právě migrace a v příštích měsících také brexit budou největšími výzvami jeho mandátu. Kromě odchodu Británie z EU považuje on sám za hlavní problémy příštích let hlavně klimatické změny, ale i nepříznivý ekonomický vývoj.

Na srdci mu ale leží také jednota Evropy. Jak otec tří dětí prohlásil krátce po své červencové nominaci, příštích pět let podle něj bude pro budoucnost evropského projektu zásadních a je třeba „chránit a podporovat“ nejen jednotu zemí EU, ale i jejich rozdílnost a vzájemnou solidaritu.

A jasno má i v tom, kam by Evropa měla směřovat na poli celosvětové politiky.  

„Pevně věřím, že Evropská unie by měla na globální scéně hrát vedoucí roli… Pokud to nebudeme my, budou to ostatní. A budou to dělat v jejich vlastním zájmu, ne našem,“ prohlásil začátkem září ještě ve funkci belgického premiéra, kdy zároveň varoval před asertivitou Číny a pokračující bezpečnostní hrozbou ze strany Ruska.

O budoucích vizích pro Evropu pohovořil i během přebírání úřadu od svého předchůdce Donalda Tuska. U příležitosti konání předávacího ceremoniálu Michel uvedl, že Evropská unie musí být světovým lídrem v klimaticky odpovědné ekonomice a pracovat na společné obraně a bezpečnosti.

„Budu mít vlastní styl, otevřený k dialogu,“ poznamenal v pátek nastupující šéf Evropské rady. První šanci osahat si novou funkci bude mít v polovině prosince, kdy se koná poslední jednání unijních lídrů letošního roku.