Soupeře jsme k ničemu nepustili, těší Ujčíka jihlavské probuzení

hokej - Chance Liga - 27:Sokolov vs. Slaviahokej - Chance Liga - 27:Frýdek-M. vs. Motor ČBhokej - Chance Liga - 27:Vsetín vs. Přerovhokej - Chance Liga - 27:Poruba 2011 vs. Chomutov Teprve dva vítězné konce utkání prožila se svými svěřenci trenérská dvojice Viktor Ujčík a Karel Nekvasil z jihlavské Dukly. První se zrodil na ledě Chomutova, druhý doma v souboji s Frýdkem-Místkem.

Jestliže si hokejisté Dukly Jihlava chtěli ještě zachovat reálnou naději na posun mezi osmičku nejlepších týmů, museli doma bezpodmínečně porazit Frýdek-Místek. Na tři body se sice nadřeli, ovšem radost z výsledku 2:0 měli oprávněnou.

„Ve druhé třetině se hrálo prakticky na jednu bránu, soupeře jsme k ničemu nepustili,“ chválil své svěřence hlavní kouč Viktor Ujčík.

Už se výkon přibližoval tomu, jaký byste od svého týmu rád viděl pravidelně?
Největším pozitivem byl výkon brankáře Honzy Brože, který vychytal nulu. Podržel nás v těch nejdůležitějších situacích. Hlavně ve chvíli, kdy se před ním objevili dva hostující hráči úplně sami. A on je vychytal.

Byl to podle vás zlomový moment utkání?
Podle mě ano. Díky tomu na kluky zase nepadla deka z toho, že prohrávají. Takhle je musím všechny pochválit, pracovali na sto procent, byli jsme nebezpeční a měli jsme spoustu šancí.

Jenže z nich jste využili jen dvě...
Ano, trápí nás koncovka. Pořád tvrdím, že v tomhle směru dělá 70 procent úspěchu hlava. A já mám kolikrát pocit, že ve chvíli, kdy nastane finální fáze, po níž by měl následovat gól, my najednou působíme, jako bychom se nemohli pohnout. Nejsme schopni zakončit.

Co by pomohlo?
Podle mě je to o tom dát nějaký gól, třeba i po střele z boku, jako se nám to povedlo v Chomutově. Hlavně se ale musíme pořád tlačit před bránu.

Během zápasu s Frýdkem bylo dost potyček, včetně bitky bezprostředně po skončení utkání, kdy si Tomáš Harkabus vypůjčil Milana Mikulíka. Jak se na tyto záležitosti díváte?
Je to ukazatel, že klukům není jedno, jestli prohrají, nebo vyhrají. Oni se chtějí prát o vítězství. Konkrétně ta zmiňovaná rvačka na konci byla už jenom jakýmsi vyústěním emocí, kdy se soupeř snažil ještě něco zkusit, byť třeba tím, že provokuje. Ale my jsme to všechno zvládli. A to, že naši kluci dokázali vyhrát i tyhle osobní souboje, je pro tým další plus.

Tentokrát vzal na sebe odpovědnost jeden z nejzkušenějších hráčů Michal Poletín, který vstřelil oba góly. Takhle by to mělo podle vás vypadat?
Je to ideální stav. Když tihle kluci dokážou rozhodnout, je to dobré pro celý tým. A já myslím, že takových hráčů tady máme víc, jen se potřebují zklidnit. Stačilo by, kdyby jim vyšel jeden nebo dva zápasy za sebou, a všechno by rázem bylo jednodušší. Teď musíme jít zápas od zápasu.

Jenže do konce první fáze soutěže už těch zápasů moc nezbývá. Aktuální situace je taková, že Jihlavě patří devátá příčka, přičemž od osmičky nejlepších ji dělí čtyři kola před koncem šest bodů. Pořád věříte, že se vám podaří do horní poloviny tabulky proklouznout?
Musíme tomu věřit. A chceme. Je to celé jen o nás. My musíme vyhrávat a až pak řešit všechny ostatní věci kolem.

Co svým hráčům nejvíc vytýkáte?
Určitě ne nedostatek bojovnosti či nasazení. Jen potřebujeme dávat víc gólů. Pořád na tom makáme. Jinak musím říct, že se s klukama pracuje moc dobře.

V sobotu vyrážíte na led aktuálně sedmého Havířova, tedy jednoho ze soupeřů, přes kterého by mohla vést cesta mezi elitní osmičku...
Je jasné, že na nás bude Havířov dobře připravený, ale já věřím, že vítězství s Frýdkem týmu pomůže. Že nám dá větší klid do zakončení.

Jinými slovy to je teď jediný problém Dukly?
Ten hlavní. Jestliže máme průměr 2,2 gólu na zápas, tak to není žádná hitparáda. Tím pádem můžeme soupeři dovolit maximálně jeden gól. Pozitivní je, že my kluky nemusíme motivovat, oni vědí, o co hrají. A snaží se plnit naše pokyny.